Obecné minimum k základům skladování některých obilnin

25. ledna 2010 v 22:52 | AgriCE |  Zemědělství
Obecné minimum k základům skladování některých obilnin se skládá z části věnované odpovědi na otázku "proč?" a z části věnované praktickým důsledkům.
První co je nutné si uvědomit je, že existují dva způsoby sklizně, které se vizuálně až tak moc neliší ale jejich výsledek - zrno se liší diametrálně.

Při prvním, dnes užívaném systému přímé sklizně, vjede na pole se zralým obilím sklízecí mlátička (kombajn) a za mohutného hukotu a rachání porost více či méně rozmělní a vyvrhne zpět na strniště. Čas o d času si mihotáním majáku přivolá odvozce a na ložnou plochu dopravního prostředku přesune zlatavá (nebio) zrníčka, načež auto odkvačí směrem k příslušnému místu příjmu k posklizňového zpracování, rozuměj mezisklad s předčištěním a sušičkou zrna.
Druhý systém, tzv. dělená sklizeň, vypadá asi tak, že na pole se zralým obilím vjede sekačka a rostliny pokosí, také to mohou být ženci s kosami nebo sekačka - koňka. Následuje nějaká pauza. Před pauzou může být obilí svázáno do snopů a složeno do panáků k proschnutí ale pak stejně následuje pauza a po ní sběr. Nasbírané obilí je odvezeno ke stacionární mlátičce (nebo partě mlatců) a pak máme zase slámu a hromádku nebo hromadu zrna jež bude směřovat znovu na posklizňové zpracování (čistit, sušit). Obilí pochopitelně může sbírat kombajn s vhodným adaptérem ale zbytek je shodný.
Čím se tedy od sebe oba způsoby liší z hlediska následné úpravy zrna?
Pro odpověď se musíme vrátit na začátek, tedy k poli s obilím. Zralým obilím. A to je ten zkladní rozdíl.
Přímá kombajnová sklizeň je prováděna od stadia konce žluté zralosti a raději v plné. Obsah vody v obilce - zrnu se pohybuje na konci žluté zralosti zhruba mezi 20 a 25 procenty, v plné zralosti vlhkost zrna klesá až k hodnotám okolo 14 a někdy i méně procent. Dělená sklizeň se provádí ve stadiu voskové až žluté zralosti a vlhkost se pohybuje od 35 do 25 procent (1).
Po posečení obilí při vlhkosti obilky přes 15,5 procenta musí nutně následovat dosoušení. Při ruční sklizni je tato podmínka řešena pomocí stání v panácích a následně uložením snopů do stodol s roštovou podlahou a dobrým průvanem.
Skladovatelnost zrna je přitom závislá na vlhkosti a teplotě materiálu ve vzájemném vztahu vyjádřitelném pomocí následujícího Klejevova diagramu(2).
Na levé y-ové ose se nachází "bezpečná" skladovatelnost ve dnech. Pro celkový odhad maximální doby uskladnění lze diagram docela pěkně využít ale s několika podmínkami.
Masa obilí se skládá ze zhruba 60 procent zrn s mizernou tepelnou vodivostí a 40 procent vzduchových mezer s tepelnou vodivostí ještě horší. To znamená, že obilí se chová jako tepelný izolant a při lokální změně teploty (např. vlivem vnějšího zdroje - ohřev sluncem) dochází k vzniku teplotního gradientu. Dochází k místnímu prohřívaní zrna a teplejší vlhčí vzduch proniká do chladnější části skladovaného obilí, kde dochází ke kondenzaci vodní páry a vzniku ložisek ovlhčených na míru dostatečnou k rozvoji mikroorganismů, skladištních škůdců a zahájení klíčení obilek. Další problém může být v přirozené vlhkosti vzduchu použitém k provětrávání. Pro tuto vlhkost jsou dle různých pramenů uváděny maximální přípustné hodnoty 70 procent celkově nebo pro žito a 75 procent pro pšenici. Lavina problémů může být spuštěna i porostlostí (naklíčením) zrn v klasech při deštivém počasí v průběhu sklizně nebo "zapomenutými" skladištními škůdci.
Cokoli co naruší studený a suchý průběh skladování je vstupenkou do "paláce, kde tiše chodí služebnictvo v bílých pláštích" při pohledu na rozbíhající se řetězovou reakci. Tak a dost směřování do teorie.

Co a jak z praktického hlediska

V dostatečném předstihu před sklizní zkontrolovat stav skladů. Opravit trhliny. Sklady pečlivě vyčistit a ideálně i DDD (deratizace, desinsekce, desinfekce). V případě sýpky uvedené v historických stavbách by tento krok representoval:
  • Zásadní úklid celé stavby a skladovacích bunkrů, důkladné vysmýčení každé skulinky je naprostý základ,
  • kontrola zdravotního stavu jednotlivých skladovacích bunkrů a jejich desinfekce - domnívám se, že pro tyto účely je možné použít vápenné mléko nebo vysíření (případně oboje) u zásobníků určených pro osivo ale pro konzum se bez tohoto kroku bude nutné zřejmě obejít (změna chuti a vůně)
  • kontrola a případná výměna síťoviny v oknech, dveřích, střešních ventilačních otvorech a na obilních bunkrech
Při sklizni a v průběhu naskladňování:
  • ke skladování se snažit směřovat zrno z dostatečně proschlých snopů aby byla vlhkost co nejnižší již při prvním naskladnění,
  • pečlivě kontrolovat vlhkost přejímaných partií a skladovat, pokud možno, dle vlhkosti
  • vést evidenci o tom odkud, co, kolik, v jaké kvalitě a kam je uloženo,
  • v pravidelných intervalech kontrolovat naskladněné partie a v případě zahřívání nebo růstu případně vysoké vlhkosti zahájit přeskladňování - sušení (za slunného dne se obilí rozprostře v tenké vrstvě) a zjištěné zaznamenat
  • frekvenci kontrol je možné snížit po dosažení skladovacích vlhkostí 14 - 15 procent (viz tabulka níže),
  • provádět neustálý úklid a kontrolu na zavlečení škůdců.
Po bezpečném zaskladování:
  • v pravidelných intervalech kontrolovat naskladněné partie a v případě zahřívání nebo růstu vlhkosti zahájit přeskladňování - sušení a zjištěné zaznamenat
  • kontrolovat výskyt hmyzích a živočišných škůdců, indikací může být výskyt exkrementů, zápach, stopy po žíru na zrnu a zbytky, zlomky zrna - proti hmyzu je možné bojovat snížením vlhkosti a teploty skladovaného obilí (vymrazení zrna v tenké vrstvě)
  • neustálé udržování čistoty, zvláště po manipulaci se zrním.
Pokud se začne něco nepěkného dít se skladovaným materiálem je naprosto nutné jednat a obilí přeskladnit. Pokud si člověk počká, tak místo pár kilogramů může hodit do hnoje i pár tun.

Závěrem ještě slíbená tabulka skladovatelnosti


S pozdravem


Literatura:
1) Rukověť agronoma; Petr a kol.; Státní zemědělské nakladatelství v Praze, 1989, 704 str.
2) Příhoda J., Skřivan P., Hrušková M.; Cereální chemie a technologie I: cereální chemie, mlýnské technologie, technologie výroby těstovin, 1. vydání VŠCHT Praha 2004.
3) dle paměti
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 QNX | E-mail | Web | 29. ledna 2010 v 14:05 | Reagovat

Dejme tomu, že budu chtít uskladnit pár metráků obilí v domácích podmínkách na co nejdelší dobu a bez nároků na nutné dlouhodobé sledování. Základem je nízká vlhkost a teplota. Mohlo by tedy být (v dnešní moderní době) ideální řešení použít pro uskladnění např 200l plastové barely s dobře těsnícím uzávěrem, zrní dostatečně vysušit před vložením do barelu, do barelu pro jistotu přidat pár kg silikagelu (dlouhodobé zajištění nízké vlhkosti) a to celé uskladnit v chladném sklepě? To vysušení by mohlo být dost extrémní, jakou minimální vlhkost zrno vydrží bez následků pro klíčivost? Mělo by smysl z vnitřního prostoru barelu vytěsnit vzduch nějakou inertní atmosférou, např.  CO2, N2 .... jako další pojistkou proti škůdcům?

2 AgriCE | 30. ledna 2010 v 2:24 | Reagovat

Zdravím, řešení je to perfektní, tedy až na ten sklep (vlhko a přístup). Sám používám barely a různé soudky (i malé 20 l) a v mnohem horších podmínkách (volně v přístřešku) ale já tak zrno přeskladňuji nejvýše několik měsíců a ne let.
Nedoporučuji pro skladování osiva na delší dobu. Přece jen potřebuje zůstat živé.
A.
PS musím zaklepat, že zatím (přesněji co mám uzavíratelné plastové nádoby) nejsou potíže se škůdci.

3 QNX | E-mail | Web | 30. ledna 2010 v 21:38 | Reagovat

V dobře uzavřeném plastovém obalu a ještě se silikagelem uvnitř by vnější vlhkost neměla vůbec vadit. Dokonce by to mohlo být i po vodou :-) Ten sklep jsem navrhoval z důvodu stálé a nízké teploty.  Při skladování někde na půdě, nebo v přístřešku bude letní teplota třeba i k těm 30°C a to podle uvedeného grafu není zrovna to pravé.
Jak se dělá kontrola na škůdce při skladování ve velkém? Brouk se pozná snadno, ale co roztoči a plísně? Je nějaká jednoduchá metoda, nebo jedině laboratoř?

4 AgriCE | 30. ledna 2010 v 22:02 | Reagovat

V dobře utěsněném obalu to skutečně není problém. Dokonce je možné si část dlouhodobých zásob elegantě zahrabat. Osobně používám technologii dosušit-nasypat-zakrýt. Moje zásoby slouží z větší části jako krmivo.<br>K tématu škůdců. Hmm, to je docela těžké. Pokud skladujete obilí ve větším množství tak sledujete parametry jako teplota, barva, vůně. To je jediné co vás může varovat. Brouka na hromadě najdete jedině při manipulaci s obilím, jinak je uvnitř a produkuje vodu. Voda ovlhčí zrno to začne dýchat.... A cyklus běží. Nesprávná vůně nebo zápach indikují plíně nebo hlodavce atd. Na nějakou konkretizaci - vzorky a lab.<br>Doufám, že jsem alespoň trochu odpověděl ale stejně si dovolím ještě přidat jeden výrok (bez zdroje) "Po ustálení vlhkosti pod 14% znamená každá změna senzorických parametrů nějaký průs.."<br>A.

5 QNX | E-mail | Web | 7. února 2010 v 18:51 | Reagovat

Používá se v ČR k ochraně skladovaného obilí křemelina? Vlastně nevím, jestli je křemelina správný překlad výrazu "Diatomaceous Earth", ale snad ano. Měla by to bý nějaká rozsivková zemina, která dokáža zabíjet hmyz s chitinovým exoskeletem a pro člově je snad neškodná.
Ty částečky jsou malé a ostré a hmyz narušují v "kloubech" .... prý se jim zadřou nožičky, hlavičky a já nevím co všechno ještě a hmyzáci pak vyschnou a zahynou.

6 AgriCE | 8. února 2010 v 11:00 | Reagovat

Nikdy jsem se s tím nesetkal. To neznamená, že se nepoužívá. Běžnější je většinou regulace teploty a aerace materiálu. Ohledně účinku si dovolím poznámku, že hlavní zdroj bych očekával v absorbci vlhkosti (vypražit křemelinu při 250 na nějakém plechu je docela snadné) stejně jako silikagel(Vámi zmiňovaný). Zadření - no já nevím, přece jen dost broučků žije i v zemi. Mám z toho takovej divnej pocit. Nevím.
A.

7 QNX | E-mail | Web | 8. února 2010 v 11:22 | Reagovat

[6]: AgriCE: Prý se to běžně používá v USA. Tou absorbcí vlhkosti to nebude, přidává se pouze velice malé množství. V rychlosti jsem se pokusil něco najít, tak třeba zde:
http://www.richsoil.com/diatomaceous-earth.jsp
Připadalo mi to dost zajímavé, ale také jsem se s tím ještě nesetkal. (Prosím o nevykání, jsem tím zneklidněn :-)

8 AgriCE | 9. února 2010 v 7:59 | Reagovat

[7]: Četl jsem, popisují dvě cesty účinku - řezání a sušení (ta formulace So their teeny tiny bug-innards turn into teeny tiny bug-innards-jerky. mne velmi pobavila). Přesto nejsem moc přesvědčen. Jsem od přírody skeptik.
Takhle Nature nebo Science by nebylo? (pokus o vtip)
Díky za poučení.
A.

9 QNX | E-mail | Web | 9. února 2010 v 19:01 | Reagovat

[8]: Nepátral jsem vědeckých zdrojích. Když náhodou něco najdu, tak dám vědět.
Trochu jsem o tom přemýšlel. Ty částečky jsou opravdu malé a ostré. Docela bych věřil, že se na vhodných místech do breberek zasekají.  Když už se zaseknou, tak mohou fungovat jako knot - vysávat vlhkost z breberky a díky velkému povrchu ji dobře odpařovat. To by opravdu mohlo zapříčinit "smrt vysušením"
Za poučení děkuji já, tohle jsou super stránky .

10 AgriCE | 10. února 2010 v 13:00 | Reagovat

[9]: Budu jenom rád pokud něco najdete.
Na Vašem fóru jsem narazil na výnosy a přivedlo mne to k určitému nápadu a tak se zeptám. Nechystáte náhodou něco k potřebám rostlin pro produkci "koku"?
A.
PS: super - kéž by

11 QNX | E-mail | Web | 10. února 2010 v 17:16 | Reagovat

[10]: Hledal jsem a po zadání hesla "diatomaceous earth insect" do google vyjede spousta odkazů .... opravdu se to používá a pro tento účel i prodává. Samotná křemelina 3,5kg/tunu, když je upravená, tak stačí 0,5kg/tunu.
To jsem našel zde:
http://eap.mcgill.ca/publications/eap4.htm

Té otázce nějak nerozumím. Co je produkce "koku"? Já znám jenom erythroxilon coca, ale ten v naší podhorské oblasti pěstovat nejde :-)
Jinak ty výnosy, to je těžká věc. Ten rozptyl je tak velký, že to skoro nemělo cenu hledat.

12 AgriCE | 10. února 2010 v 17:32 | Reagovat

[11]: Děkuji za křemelinu, jsem halt tróba,žé. Dyž se nepodívám sám.
Ke koku - mno můžeš vydržet do dodělání článku cco zrovna píšu (nejde to, nejde) a nebo navštívíš staré japonsko a jednu koupíš - měrná, peněžní(?) jednotka definovaná jako ehm množství rýže dostačující k nasycení jednoho člověka po dobu jednoho roku. :)
A.

13 QNX | E-mail | Web | 10. února 2010 v 18:58 | Reagovat

[12]: Aha. Koku, to je přece deset šaku, případně 1/365 masu :-) že já trouba na to nepřišel hned. Možná to bude tím, že jsem v Japonsku před začátkem období Meidži niky nebyl :-)
Hmm, tak to je velice zajímavá otázka, ale nevím, jestli je na ní možné odpovědět. Když bude koku pouze objemová jednotka, tak by se to pro některé rostliny dohledat dalo, ale pokud to bude jednotka "výživová" .... tak to přece nemá řešení.

14 neon | Web | 2. dubna 2011 v 15:55 | Reagovat

Tady je ukázka jedné US rodinky, jak skladuje obilí právě za pomoci té Diatomaceous earth a plastových barelů.

http://www.rural-revolution.com/2011/03/storing-food.html

15 Karel | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 12:02 | Reagovat

Mnoho lidí uvádí, že se dá skladovat všude, ale podle mě jsou pro to nejvhodnější kontejnery http://www.pegascontainer.cz/ které dodržují normy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama