Když někdo řekne A

29. dubna 2010 v 16:33 | AgriCE |  Na aktuální téma, nebo-li co mě štve

Když někdo řekne A, měl by být připraven říci...

... i zbytek abecedy.

Reakce na článek páně V. Wágnera, Když někdo řekne A, měl by říci i B  je tak trochu reakcí příslovečné potrefené husy. Předmětný článek je sice směřován primárně na p. K. Dolejšího, leč dotkl se skryté spouště a tak mne donutil začít psát.


Předem mého článku musím předeslat, že si p. Wágnera velmi vážím a jeho články považuji za velmi přínosné a účelně provokující. Tentokrát se však obávám, že jeho článek je sice, tak jako obvykle, přínosný ale také velmi provokující.
To by mohlo na úvod stačit a teď chutě k věci.
V úvodních odstavcích p. Wágner píše o problematickém obdivu k primitivním společenstvím a zároveň autorům vyčítá neochotu k prediktivním doporučením, když píše:
"Někteří z autorů tak uvažují o přechodu ke společnosti "řízeného nedostatku" a další navrhují až "návrat" do "předtechnického" období.", nebo
"Hovoří třeba o nutnosti přechodu k soběstačným malým komunám, ale už neřeknou, jak by takové komuny měly fungovat a jaké by měl přechod k takovému systému důsledky. Pokud tedy řeknou A už od nich neslyšíme B."
Dle mého názoru je většina kritizovaných článků psána osobami jež pociťují obavy z budoucího vývoje společností. Pak je tedy jejich "obdiv" ve skutečnosti pohým popisem skutečnosti spojeným s pohledem na možné řešení projevujícího se problému - tedy ve skutečnosti řečeným B. Nesouhlasím.
Hluboký souhlas ve mně naopak probouzí poslední dva odstavce části nazvané "Není svoboda jako svoboda". Autorova kritika bukolických obrazů šťastných zemědělců rozechvívá v mé hrudi hřejivý pocit uspokojení, zatímco brutálně přímočarý popis mentality uzavřených klanů rozehrává pocity mrazení a pachu požárů a prolité krve. Rád bych ještě doplnil, že (kupodivu) u některých primitivních společností stačilo k zajištění života mnohem méně práce než dnes. Dobrým příkladem mohou být jihoafričtí Křováci u nichž je někdy uváděno, že pro zajištění životních potřeb stačí tři dny práce v každých dvou týdnech (píšu dle paměti - neověřeno). Velmi dobré.
Autorovo jedinečné hodnocení neochoty kohokoliv psát o tom "jak by měly fungovat" malá uzavřená společenství mne skutečně oslovilo. Naprosto nechápu, že autor formátu p. Wágnera zdánlivě nechápe, proč nikdo nechce psát zcela otevřeně o této problematice. To si opravdu neuvědomuje, že budete ostrakizováni, pokud před majoritní společností začnete otevřeně psát (hovořit) o:
  • nutnosti razantního snížení populace (genocidě);
  • brutálním snížení životní úrovně vyšších středních tříd na úroveň téměř bezdomovců;
  • umírání na "banální" onemocnění z důvodu nedostatečnosti zdravotního systému;
  • cyklických hladomorech;
  • podobných stejně "hezkých" věcech, které se přece v Evropě nemohou stát.
Opravdu si to neuvědomuje? Není náhodou tato část věnována přípravě případné trefné a smrtící odpovědi na slova chudáka, jež zapomene na uvedené omezení? Tato část článku mne moc nepotěšila ani nepřinesla poučení. Smutné až ošklivé.
Slova autora mne však nutí k zamyšlení. Zamyšlení zda můj článek není zbytečný. Zamyšlení zda by nejlepší odpovědí nebyla jen jediná věta.
Vždyť uvidíme.
A.
PS: Doufám, že autor nebude mou polemiku pociťovat, jako osobní napadání pro velké písmeno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 xman | 3. května 2010 v 20:38 | Reagovat

Pan Wágner se na věc dívá očima technooptimisty, který nepředpokládá, že by problém nebyl řešitelný centrálně a technicky. Z toho vyplývá i to, že si nepřipouští jmenované body, jelikož soběstačné komunity považuje zřejmě spíš za jakýsi rozmar nespokojenců.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama