Pohled na bilancování živin a zvláště fosforu z lokálních zdrojů

19. května 2010 v 14:37 | AgriCE |  Zemědělství
Představme si situaci, kdy bude nutné pro hnojení a výživu rostlin používat pouze lokální zdroje. Nemluvím o nějakém krátkodobém ročním či dvouletém výpadku, ale o trvalém stavu. A je zcela nepodstatné, proč se tak stane. Zkrátka a dobře jsme z roku na rok postaveni před problém, jak vyrovnat odběr a dodávku živin pro rostliny bez možnosti dovést cokoli ze vzdálenosti větší než 20 - 40 km. Pro lepší představu je dobré vstát ze židle (křesla) u PC a rozhlédnout se po okolí stavení. Případně, pokud se Vám nechce vstávat od stolu, podívejte se na satelitní snímek, nebo mapu bezprostředního okolí. To je teď jediný prostor na který můžete spoléhat. Alespoň co se týče produkce potravy.


Přírodní vstupy

Pro mou dnešní úvahu je nutné si ujasnit některé věci a vztahy, jež se dotýkají zásobování rostlin živinami. První, co je nutné si uvědomovat, je, že půda, ani ve své svrchní části, přes svůj stejnorodý  zjev, rozhodně není homogenní materiál. Obsahuje ve své neústrojné složce trojici základních fází (voda, vzduch a pevná hmota) a pak také to, co ji odlišuje od "mrtviny". Obsahuje organickou hmotu v podobě živých organismů, nebo jejich více či méně pozměněných pozůstatků.
Půdní voda (půdní roztok) zde slouží jako primární nosné médium a rezervoár disponibilních živin. V žádném případě nemůžeme považovat půdní roztok za zdroj živin. Jedinými zdroji živin v půdě jsou vzduch a hlavně pevné půdní částice různé zrnitosti a chemického složení, z větší části vzniklé z matečného substrátu.
Zde očekávám nespokojenou reakci: "A co humus a organická hmota?"
Humus i organickou hmotu vzniklou na místě doporučuji považovat za rezervoár, do něhož jsou uloženy prvky uvolněné z matečné horniny nebo ze vzduchu, tedy nikoliv zdroj.
Druhou věcí, hodnou uvědomění si, je horizontální členění půdy (1, 2, 3) a jeho vliv na mobilitu živin. Pro naše účely stačí, jak se domnívám, jen základní "farmářské" rozdělení na vrstvy ornice, podorničí a půdotvorného substrátu (matečná hornina). Ornice je jedinou částí půdy, na níž jsme schopni působit přímo, například zpracováním půdy nebo hnojením. Na vrstvy následující, podorničí a matečnou horninu, nejsme schopni působit přímo, ale pouze zprostředkovaně. Svou práci zde odvádí kořeny pěstovaných rostlin. Třeba obilniny čerpají živiny z podorničí přibližně v období sloupkování. Dalším vlivem může být působení látek vyplavených z ornice, jako jsou zbytky hnojiv, nebo půdní roztok s pH odlišným od prostředí podorničí, vodní režim stanoviště apod. Z uvedeného je zřejmé, že transport živin z hlubších vrstev vzhůru je možný vzlínáním nasyceného půdního roztoku, pohyby hladiny spodní vody, nebo aktivním transportem skrze kořenový systém a jeho následným rozkladem. Osobně se domnívám, že právě poslední varianta bude mít zásadní význam.
Pro získání představy o množství uvolněných živin si dovolím citovat: "V širokém průměru lze z literárních podkladů odhadnout, že se v našich podmínkách ročně zvětráváním uvolní na 1 ha až 3 kg P, 12 kg K, 48 kg Ca a 13 kg Mg" (Urban 2003).
Do bilance živin na straně vstupů je možné započítat i mokrou a suchou atmosférickou depozici. Urban (2003) uvádí, že "výsledky z dvacetiletého pozorování ACHP Kroměříž ze stanoviště v Holešově, kde na 1 ha za rok v průměru spadne: 7 kg dusičnanového N, 13 kg amonného N, 5 kg P, 8 kg K, 31 kg Ca, 15 kg Mg". Obdobně Balík uvádí v aktiva dusíku v ČR (1985) v položce atmosférický spad 26 kg N na ha a rok v součtu za suchý i mokrý spad. Ryant uvádí: "Díky rapidnímu poklesu atmosférických depozic síry v minulých 15 letech... a omezeně také depozicemi (průměr ČR 16 kg.ha-1 S)". Srovnejte s Ivanič (1984), jež uvádí, že atmosférické depozice síry nabývají v USA hodnot 15 - 22 kg S na ha a rok, v Holandsku 35 kg S na ha a rok a v SRN až 260 kg S na ha a rok.
Považuji za nutné podotknout, že jsem nenalezl rozdělení atmosférických depozic dle původu. A tak vzhledem k tomu, že oddělení přírodních a antropogenních zdrojů je z hlediska této úvahy poměrně podstatné, dovolil jsem si několik následujících předpokladů:
  • Antropogenní zdroje atmosférických depozic budou v případě defosilizace životního stylu značně redukovány. Tento předpoklad si dovolím odvodit z vlivu odsíření uhelných elektráren a dalších významných producentů síry - viz. Ryant, Ivanič (1984).
  • Odlišná situace je v případě spadu dusíku, kdy lze předpokládat, že většina (dle různých pramenů 74 - 95 procent) amonného dusíku pochází ze zemědělství a tudíž bude jejich depozice zachována.
  • V případě draslíku a fosforu, kde zásadnějším "faremním" zdrojem bude pravděpodobně větrná eroze, je nejjednodušším způsobem bilančního vyrovnání nekalkulovat atmosférické depozice, ani vliv větrné eroze. Ostatní zdroje jsou, jak předpokládám, průmyslového charakteru, tudíž vymizí.
  • U dalších prvků zkrátka nemám představu.
  • Do úvahy nebudou brány depozice sopečného původu. Důvodem je jejich nahodilost a nízká pravděpodobnost výskytu na našem území.

Farmářské vstupy

Prvním zdrojem živin, na nějž si každý vzpomene, jsou hnojiva. Vzhledem k odstavení průmyslu jde o hnojiva organická a hlavně živočišného původu (4, 5). Tento zdroj je velice komplexní a má tu výhodu, že může být produkován lokálně. Skutečnou nevýhodou je pozvolné uvolňování živin, jež je dobře známé u dusíku, ale už méně známé u fosforu, jak uvádí Ryant: "při dávce hnoje 40 t/ha se při obsahu fosforu 0,14 % dostává do půdy asi 56 kg fosforu. Z toho se první rok uvolní asi 25 %, tj. 14 kg, druhý rok 15 %, tj. 8,4 kg a třetí rok 5 %, tj. 2,8 kg fosforu". Do této kategorie ale patří zařadit i hnojiva tak říkajíc polní, jako je zelené hnojení, sláma, posklizňové zbytky a podzemní biomasa. Jenže...
Uvedená hnojiva patří do stejné kategorie jako organická hmota vzniklá in situ, respektive jde o organickou hmotou, tudíž, jakožto reservoár, bilanci prakticky neovlivňují. Pochopitelně s určitou výjimkou. Konkrétní prvek je získáván z atmosféry symbiotickou a nesymbiotickou fixací - dusík. Podstatné je, že je získáván nikoli z půdního prostředí, ale z atmosféry. Ta se totiž vyznačuje poněkud (značně) větší mobilitou.
Důležitým faktem u uvedených hnojiv je jejich původ. Statková hnojiva ve skutečnosti nejsou externím zdrojem živin. To, co nazýváme statkovými hnojivy, muselo někde vyrůst a tak jsme jejich odvozem narušili bilanci živin v místě vzniku. Jediným skutečným externím zdrojem živin jsou průmyslová hnojiva.

Odběr živin produkcí

Je podivuhodné, kolik prostoru je v každé publikaci o výživě rostlin věnováno jedinému prvku (dusíku) s vysokou mobilitou v půdním prostředí i v rostlině. Naopak jsou téměř opomíjeny prvky obtížněji doplnitelné a mnohem méně mobilní, jako je draslík a zvláště fosfor. Někdy si říkám, zda "velké mlčení" o fosforu v určitých "udržitelných" kruzích není důsledkem neschopnosti se vyrovnat s tímto problémem. Problémem, jež má tendenci rozkopat jinak krásnou konstrukci udržitelného rozvoje eko budoucnosti. Pokud je můj odhad mylný, tak jde o programové přehlížení základního biologického zákona - zákona minima (6, 7). Pokusím se této lákavé (o dusíku lze psát a psát a stejně nedopíšete) pasti vyhnout a dále se soustředím na můj oblíbený opomíjený fosfor.
Množství z půdy vyvedených živin je dáno množstvím vyprodukované sušiny rostlinného pokryvu. Z tohoto úhlu pohledu je nepodstatné co na povrchu roste, ale kolik toho roste. Pochopitelně, že pěstitele zajímá, kolik sušiny je schopen efektivně odebrat a využít.
Pozastavme se u slovíčka efektivně. Zatímco přírodě je jedno, zda na poli roste koukol nebo pšenice, farmáře zajímá jen ta pšenice (respektive jen pšeničná zrna). Proto je z jeho pohledu velmi podstatný podíl hlavního a vedlejšího produktu (viz tabulka v diskusi) a také pěstování konkrétní plodiny. Bez ohledu na počet najednou pěstovaných druhů se z pohledu živin (vyjma dusíku) jedná o funkční monokulturu. Cílem je vypěstovat potravu v požadovaném množství a kvalitě. Rozdíl mezi "milpa" a čistou kulturou kukuřice je z tohoto úhlu nepodstatný.
Zpět k věci. V případě exportu produkce mimo faremní cyklus živin dochází k principielnímu odtoku živin. Ochuzení může při exportu 2 t pšenice z ha znamenat potřebu nahrazení 6,6 kg fosforu a 7,4 kg draslíku ročně.
Odběr živin


Ztráty

Urban (2003) uvádí: "Další významnou položkou ztrát je vyplavování živin". Obdobně i Vach (2009) uvádí množství fosforu v lyzimetrických (výluhových) vodách v hloubce 0,4 m pod TTP v průměru 0,26 kg P na ha a rok. K tomuto údaji je nutné dodat, že na rozdíl od porostů na orné půdě se travní porost vyznačuje téměř dokonalým prokořeněním orniční vrstvy a tím i perfektní filtrací.

Ztráty živin vyplavením pro jednotlivé půdní druhy (kg.ha-1) (Müller, 1980)

druh půdyNPKCaMg
Lehká15-250-57-17110-30017-43
Střední9-140-53-821-1769-16
Těžká5-140-53-872-34110-54

Diskuse

V několika publikacích jsem nalezl odkaz na práci Ekologická optimalizace rostlinné výroby (Vach a kol. 1996) z níž zde uvádím tabulku "Maximální zastoupení jednotlivých druhů obilnin podle základní úrodnosti půdy" k rajonizaci intenzity výroby obilnin.
Přirozená úrodnost



V textu k této tabulce autor uvádí, že základní úrodnost půdy je výnos sušiny fytomasy dosažený bez hnojení. Přiznávám, že tato tabulka mne velmi trápila. Odporuje totiž mým předchozím předpokladům. Ovšem autor s ní má zřejmě také nějaký problém, neboť v další publikaci uvádí:
"Při vynechaném fosforečném hnojení a omezeném organickém hnojení dochází ročně ke snížení hladiny přístupného P v půdě oproti výchozímu stavu o cca 5 mg na 1 kg půdy. Rovněž dochází k výnosovému poklesu u všech plodin, např. u pšenice ozimé o 2 - 16 %, ječmene jarního o 7 - 15 %, cukrovky o 4 - 11 %, brambor o 3 - 22 %. Zvýšení hladiny přístupného fosforu o 1 mg/kg půdy si vyžaduje dodat asi 7 kg P na 1 ha v minerálních hnojivech za předpokladu vyrovnaného organického hnojení." (Vach a kol. 2008)
Tak jak tedy? Bez hnojení nebo s hnojením? Či se zaorávkou celkové fytomasy? Je kalkulována celková sušina nebo jen skliditelná nadzemní?
V následující tabulce je uvedena produkce zrna a celkové skliditelné biomasy (v sušině) v závislosti na využitém množství fosforu a poměru mezi hlavním produktem - zrnem a vedlejším produktem - slámou. Uvedené hodnoty poměru HP:VP nabývají postupně hodnot od:
  • 1:0,8 - hodnota dosahovaná u moderních a/nebo dobře regulovaných odrůd
  • 1:1 - hodnota dosahovaná v 80. letech minulého století
  • 1:2 a vyšší - historické odrůdy a/nebo porosty s nedostatečnou výživou; tento stav je většinou důsledkem nízkého počtu fertilních vůči sterilním (bezklasým) stéblům nebo nízkým počtem zrn na klas (Triticum dicoccum, T. spelta).
Fosfor - produkce



Domnívám se, že za povšimnutí stojí zvláště níže uvedený počet let zvětrávání matečné horniny potřebných k uvolnění využitého množství fosforu při plném exportu hlavního produktu.
množství fosforu odebraného rostlinou v kg/ha5
10
15
20
25
počet let zvětrávání matečné horniny potřebných k uvolnění využitého množství fosforu bez započtení ztrát1,37
2,74
4,10
5,47
6,84
počet let zvětrávání matečné horniny potřebných k uvolnění využitého množství fosforu se započtením ztrát ve výši 0,26 kg/ha/rok1,50
3,00
4,49
5,99
7,49

Za roky je možné dosadit i plochu. Tedy pokud je k produkci zrna nutných 20 kg fosforu, potřebuji na předmětném pozemku téměř šest let zanechávat veškerou biomasu a pak teprve mám k dispozici rezervu dostatečnou pro jeden rok pěstování. Pro dosažení stejného efektu mohu, jako hnojivo na jeden ha, použít roční produkci biomasy sklizenou z jiných šesti ha. Další možností je smířit se s omezením produkce z jednoho hektaru na úroveň přibližně 0,8-0,9 t zrna pšenice.
Neakcentovaným faktorem mého článku je vliv vápnění, respektive jeho absence, na přístupnost a utilizaci živin. Přitom dávky CaO na úrovni 1-2 t/rok jsou, s výjimkou půd na vápencích, absolutní nutností a přitom representují značné, v našem scénáři nerealizovatelné, energetické nároky.
Z doposud uvedeného, dle mého názoru, vyplývá nutnost navýšit plochu nutnou k produkci potravin pro jednoho člověka.
V současnosti se běžně kalkuluje se sklizní mezi 5 - 10 t pšenice z hektaru. Pokles výnosu na 1/10 až 1/5 znamená, že při zachování současné úrovně výživy populace musí dojít k navýšení obdělávané plochy na 5-ti až 10-ti násobek současného stavu nebo snížení populace. V případě ČR se může jednat o pokles na hladinu 1 - 2 miliony osob. Náhradní variantou může být pokles úrovně výživy. Pokud dojde k uplatnění všech uvedených mechanismů, můžeme očekávat pokles úrovně výživy na 50 procent současného stavu (nedostatek až hladovění) spolu se současnou redukcí obyvatelstva na cca 2 - 4 miliony.

Závěrem

Princip vzájemné zaměnitelnosti času a prostoru se táhne dějinami zemědělství, jako zlatá nit.  Pokud pohlédneme na rozdíly v pěstebních systémech, snadno zjistíme, že zdánlivé odlišnosti jsou ve skutečnosti jen praktickou aplikací uvedeného principu. Zvláště markantní je to u relativně archaických modelů. Příkladem může být, na jedné straně, Milpa se svým osmiletým úhorem a na straně druhé Norfolský osevní sled s aplikací střídání plodin, hnojení statkovými hnojivy a dalšími formami přímé relokace živin (přímou relokací je myšlen transport živin ve směru les nebo louka - role). Teprve s příchodem průmyslové produkce potravin začínáme tuto skutečnost opomínat ale matička příroda nám ji velmi rychle připomene.
Ve snaze předjímat některé možné námitky bych doporučil provést kalkulaci, za jak dlouho dojde k poklesu přijatelného fosforu (dle Mehlich III) z hodnoty 80 ppm na hodnotu 40 ppm. Při poklesu o 5 ppm ročně máme přibližně osm (!) let bez organického hnojení, než se nám začnou projevovat příznaky deficience. Pro ilustraci bych doporučil pečlivě prohlédnout graf (4).

Literatura použitá a doporučená

1) http://geocr.tul.cz/~smida/geocr/index.php/P%C5%AFdy
2) http://zemepis.jergym.cz/foto/39/index.htm
3) http://www.mineralogie-puchnerova.estranky.cz/clanky/pudy/pudni-profil_-pudni-typy-a-vyznam-pud
4) http://agrice.blog.cz/1002/hnuj-nebo-kompost
5) http://agrice.blog.cz/1002/odpoved-slozeni-statkovych-hnojiv-z-minoritnich-zdroju
6) http://en.wikipedia.org/wiki/Law_of_the_Minimum
7) http://kvetiny.blogspot.com/2006/01/fytotechnika.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Regolit
Ivanič, Havelka, Knop; Výživa a hnojenie rastlín, Príroda 1984,
KLÍR, J.: Evidence hnojení. Pomocný sešit (návody, vzory, tabulky, přehledy, skladové listy). VÚRV, ÚZPI 2006
Műller, G. (1980): Bodenkunde. Landwirtschaftsverlag Berlin, 392 pp. In: URBAN Jiří; ŠARAPATKA Bořivoj a kolektiv; Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin); 1. vydání, Praha 2003; ISBN: 80-7212-274-6
prof. Ing. Jiří Balík, CSc.; přednášky k předmětu Výživa a hnojení rostlin
Ryant Pavel Ing. Ph.D.; Specifika výživy rostlin v systému ekologického zemědělství
URBAN Jiří; ŠARAPATKA Bořivoj a kolektiv; Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi, I. díl (Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin); 1. vydání, Praha 2003; ISBN: 80-7212-274-6
Vach Milan Ing., CSc., Ing. Miloslav Javůrek, CSc.; Ekologická optimalizace hlavních pěstitelských opatření pro polní plodiny; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2009, ISBN 978-80-7427-007-9
Vach, M. a kol.: Ekologická optimalizace rostlinné výroby. ÚZPI Praha, 1996, In: Milan Vach, Miloslav Javůrek, Rostlinná produkce s ohledem na agroekologická hlediska, ÚZPI Praha, 2008; ISBN 978-80-87011-58-4

A.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 QNX | E-mail | Web | 20. května 2010 v 0:35 | Reagovat

Moc pěkný článek, díky.

2 AgriCE | 20. května 2010 v 12:44 | Reagovat

[1]: Díky, doufám, že to není moc velká snůška blábolů. Přepisoval jsem to tolikrát, že jsem pak potřeboval korektora nejen na gramatiku ale i na konzistenci.
A.

3 Martin | 20. května 2010 v 13:48 | Reagovat

Připojuji se k všeobecné chvále :)

Jen si musím povzdychnout nad tím, že naprostá většina článků vyznívá v duchu "růžové" budoucnosti :)

4 QNX | E-mail | Web | 20. května 2010 v 15:19 | Reagovat

[2]: Podle prvního čtení to snůška blábolů není. Ještě si to projdu a podívám se i na další zdroje. Přes konkrétní čísla jsem to neřešil, ale odhadem bych řekl, že by to mohlo sedět.

[3]: Nojo, ale když ono to všechno svědčí právě pro tu růžovou. Ber to z té pozitivní stránky. Můžeš se zde dozvědět co nás s největší pravděpodobností čeká a podle toho se snažit zařídit. Třeba si místo penzijního připojištění každý měsíc kup pár pytlů fosforečného hnojiva :-) To je docela spolehlivá investice.

5 Martin | 20. května 2010 v 20:27 | Reagovat

[4]: Tak určitě.... články jako tento člověka docela dobře utvrdí v tom, že pokračovat ve vytčeném směru je opravdu přínosné :)

Nicméně, aby to tu nebylo taková "selanka" :) Předpokládaný úbytek obyvatelstva je pro mě natolik šokující, že mi to nedá, abych se v tom trochu neporýpal :)

"V současnosti se běžně kalkuluje se sklizní mezi 5 - 10 t pšenice z hektaru. Pokles výnosu na 1/10 až 1/5 znamená, že při zachování současné úrovně výživy populace musí dojít k navýšení obdělávané plochy na 5-ti až 10-ti násobek současného stavu nebo snížení populace. V případě ČR se může jednat o pokles na hladinu 1 - 2 miliony osob. Náhradní variantou může být pokles úrovně výživy. Pokud dojde k uplatnění všech uvedených mechanismů, můžeme očekávat pokles úrovně výživy na 50 procent současného stavu (nedostatek až hladovění) spolu se současnou redukcí obyvatelstva na cca 2 - 4 miliony."

V polovině 19. století byly české země schopny uživit cca 6 500 000 obyvatel při výnosech obilí 700 - 3800 kg na hektar v závislosti na úrodnosti kraje.
Brambory dosahovaly výnosů  "až" 7 tun na hektar. Přiznám se, že zvláště horní hranice obilovin mě samotného dost překvapila, zvláště ve srovnání s údaji z První republiky, bohužel údaj není zdrojován. No...když budeme těch 3800 brát jako výjimečnou sklizeň v dobrém roce někde v Polabí či na Moravě, možné to třeba je :)

Pro 6 500 000 obyvatel opravdu platí nedostatek až hladovění opravdu dokonale, protože ve stejné době docházelo k hladovým bouřím, ale i tak jde o znatelně více obyvatel než v
odhadu. (Údaje o výnosech a počtu obyvatel pochází z knihy České země v době předbřeznové 1792 -1848 od Jitky Lněničkové.

Posunu se do období První republiky:

Tentokrát již průměrné výnosy v českých zemích vletech 1934-1938:

pšenice 1,89 tuny na hektar
žito    1,71 tuny na hektar
ječmen  1,74 tuny na hektar
oves    1,75 tuny na hektar  

Obyvatelstvo cca 10 500 000.

Když se tedy smíříme s poloviční sklizní (za přesně jakých podmínek platí těch 0,8 - 0,9 t na hektar, pochopil jsem správně, že když rezignujeme na dodávání biomasy?) vyjde nám populace kolem pěti miliónů.

Abych byl poctivý, musím přiznat, že ještě v roce 1929 se dováželo 19% potravin ze zahraničí, ale i tak, odečteme dalších 20% a dostaneme se na ty 4 000 000, ale jako na spodní, nikoliv horní hranici obyvatelstva...

No...dále je ještě třeba přiznat, že dnes té půdy bohužel není k dispozici tolik, jako tehdy, což asi jsou další procenta dolů. Na druhou stranu, předpokládám, že úplná rezignace na vracení živin do budoucna snad nehrozí :), takže i přes vyčerpání půdy by ta úroda mohla být o něco vyšší

Údaje za První republiku pochází od Zdeňka Kárníka - České země v éře První republiky (1918-1938) z prvního dílu.

6 AgriCE | 21. května 2010 v 13:09 | Reagovat

[5]: Děkuji za pěkný komentář.
Nejsem schopen žádným způsobem predikovat spotřebu potravin na průměrného jedince a proto používám postulát "zachování současné úrovně výživy". Tím dochází k zkreslení.
K dalšímu se pokusím shrnout...
Zemědělská půda 1920; 2007  5 Mha; 4,25 Mha zem půdy (čsú) = pokles na 85 procent - většinou dochází k stavebním záborům kvalitnější půdy. A to jsme (1920) hluboko ve fosilní éře (viz Fosilizované zemědělství a polovina 19. století). 0,85 z 6,5 M je 5,525M a bez dovozů 4,2M obyvatel. Nebyl pokles výměry zem. půdy od pol. 19. stol. ještě větší?
Proti 1787 je pokles z 0,76 ha orné a 0,29 ha TTP na 0,29 ha orné a 0,09 ha TTP na obyvatele v roce 2009 - pokles na 36,2 % (38,2 a 31 %) (použití potahu v zemědělství).
Výnos 0,8-0,9 t pšenice je, dle mého názoru, dlouhodobě udržitelná produkce pokud nedojde k dosycení živin z externích zdrojů:
A) ochuzením jiného pole (přesun biomasy – hnoje) – prostorový tok
B) ochuzením půdní reservy (degradace org. látek – humusu) – časový tok
To znamená, že buď vyvedu živiny z jiného zdroje (les, louka) nebo připustím snížení obsahu organických látek (zvláště humusu) v půdě – oberu své potomky o dědictví minulých tisíciletí.
Prosím, uvědomte si jednu věc. Při pěstování nedojde k razantnímu poklesu z roku na rok ale plíživě v průběhu desítek let. Pokles výnosů bude přičítán vlivu ročníku nebo čemukoliv jinému, jen ne poklesu půdní zásoby. Nakonec se takhle dopracujeme k výnosům jen o trochu lepším než byly při použití trojpolního systému. To znamená ne 3-4 zrna na jedno zaseté ale třeba 5-6 zrn ale to už budou půdy zničené a bude pozdě na cokoli.
Jediným řešením (IMHO) je používat prostorový tok biomasy v množstvích jež nebudou narušovat bilanci stanoviště. Na cílovém poli dosáhneme navýšení disponibilní zásoby a na zdrojových pozemcích přitom nedojde k ochuzení. Jednoduché. Má to jedinou vadu. Potřeba plochy na jedince se diametrálně liší od současného 0,38 ha.
Pokud máte vlastní odhad plochy, jež potřebujete k zajištění celkové „zemědělské bezpečnosti“, tak ho raději vynásobte počtem let podle vámi očekávaného výnosu (počet let zvětrávání matečné horniny potřebných k uvolnění využitého množství fosforu při plném exportu hlavního produktu).
Důsledky tohoto kroku jsou jasné. Pokud na čtyřčlennou rodinu potřebuji 10 ha, tak mi těch 4,25 Mha stačí na 425 000 rodin ergo 1,7 M lidí. Pokud jen 5 ha budou to 3,4 M.
A.
PS: Několikrát jsem narazil na výrok, že naši předci „spotřebovali polovinu humusu vytvořeného v předchozích tisíciletích“. Dříve jsem ho moc nechápal.

7 Martin | 24. května 2010 v 20:58 | Reagovat

[6]: Ohledně rozsahu zemědělské půdy to je tak jak říkáte...nejvíce v 80. letech 19. století a od té doby pokles.

Zásadní asi bude udržitelná minimální potřeba půdy na osobu.  Tady opravdu naskakují velké rozdíly.

S odhady je to těžké, v Permaculture Activist jsem se dočetl, že k samotné výživě jednoho člověka by mohlo stačit pouhých 400 m2. Stejný výsledek udává i J, Svoboda, třeba podobné zdrojej...Jak je to s dlouhodobou udržitelností netuším a na sobě vyzkoušené to tedy nemám :)

Také se nabízí paralela s bramborovým Irskem v 19. století a současnou KLDR. Ale to už jsme s výživou opravdu na úplně jiné úrovni..

K PS:

Včera jsem si koupil docela zajímavou knihu o půdě, (Půda v České republice, 2009) je to takové pěkné, spousta fotografií a tak, ale i dost zajímavých informací. Podle této knihy přibývá půda v našich podmínkách přirozenými procesy tempem o cca 1 cm za sto let a vlivem eroze a působení člověka ubývá v průměru o 5 cm za stolet, takže nic moc......

8 QNX | E-mail | Web | 25. května 2010 v 0:36 | Reagovat

[7]:Martin:  Znáš někoho, kdo si vyprodukuje veškeré potřebné potraviny na 400m2? Já ne, ale také znám pár lidí co tvrdí, že je to možné. Jenom škoda, že v těch odvážných tvrzeních jsou slova jako "by" a "mohlo".

9 Martin | 25. května 2010 v 8:13 | Reagovat

[8]: Právě....:) Také nikoho takového neznám :)

Ale když to vezmu čistě podle výnosu plodin na hektar a přepočtu to na 400 m, vypadá to, že k přežívání by to stačit mohlo :)

Je tu ale otázka udržitelnosti a samozřejmě by muselo jít o zcela rostlinnou stravu :)

10 Martin | 25. května 2010 v 8:15 | Reagovat

Škoda že ty komentáře nejdou upravovat. Přirozeně 400 m2 Dvojka vypadla :)

11 QNX | E-mail | Web | 25. května 2010 v 10:59 | Reagovat

[10]: Martin: a podle jakých výnosů? Podle těch s použitím hnojiv, postřiků a fosilních otroků, nebo v lepším případě "pouze" s další velkou plochou (nad těch 400m2) určenou k produkci hnoje/kompostu ......... nebo opravdu čistých 400m2 bez externích zdrojů a bez transportu živin v čase (vyčerpávání úrodné půdy)?

12 Martin | 25. května 2010 v 12:24 | Reagovat

Při 400 m2 brambor mi vychází při výtěžnosti 20 tun na hektar (spíše méně než průměr)800 kg brambor na rok.

Takže je tam dost velká rezerva i pro pěstování další zeleniny. Hnojení si lze zajistit z vlastních zdrojů :), v nejhorším případě pomocí "noční půdy" :) nebo v lepším případě za užití klasického kompostu.

Bohužel na nějaký podrobnější popis, jestli jde o 400 m2 obhospodařovaných, ke kterým je zapotřebí další podpůrná plocha, nebo jestli je to opravdu čisté včetně cestiček, tak na to jsem zatím nenarazil. Když uvážím vše, tak těch 400 m2 mi v druhém případě opravdu připadá jako málo a ani s bramborami jako hlavní plodinou by to asi nevyšlo........

13 AgriCE | 25. května 2010 v 21:15 | Reagovat

Tak vidím, že tenhle článek ani předchozí komentář se mi moc nepovedl. :)

Rostliny ve spolupráci s půdní mikroflórou dosáhnou slušných výnosů. Přesně tak dlouho, než dojde k ochuzení půdy o některou z podstatných živin. Přesně takto funguje půdní zásoba organické hmoty, jako akumulátor. Tisíc let dochází k akumulaci relativně stabilního humusu, aby se spotřeboval v pár letech (desetiletích) na pozvednutí exportu rostlinné produkce. Ruchadlo spolu se silnější zápřeží dokázalo zajistit adekvátní promísení-provzdušnění i v dříve málo dotčené vrstvě mezi 15 – 25 cm. Právě dodaný kyslík pak v tomto „reservním“ horizontu zajistil dostatečnou mineralizaci. Domnívám se, že pokud bychom porovnali velikost přírůstku na výnosu v souvislosti se zavedením ruchadla na různých půdách, zjistili bychom, že velikost přírůstku je odvislá od půdní bonity.
Nikde jsem se nedočetl o výnosech, respektive o trendech ve výnosech v období od 30. let 19. století (ruchadlo) do počátku rozvoje minerálního hnojení. Osobně si troufám (opravdu hodně) odhadnout, že nejprve výnosy stoupaly (občasné zprávy z kronik, jak nestačila stodola) a pak došlo k jejich stabilizaci na určité úrovni s oscilací vlivem ročníku. Skutečně jen oscilovaly? Od roku 1860 do roku 1900 dochází v Austrálii k výnosové depresi způsobené vyčerpáním živin. Na našem území k tomuto jevu nedošlo? Nebo je skrytý pod nárůstem spojeným s rozvojem průmyslového zemědělství?

To Martin: Nechci být hnidopich ale... Kam vám mohu přijít na pohřeb? Trvalá bramborová monodieta a polní monokultura? To nedopadne dobře. Otázka je pouze, zda vás dříve skolí hlad daný jednostranným vyčerpáním půdy nebo zda bude první zdraví zničené monodietou.
Plno aktivistů IMHO pracuje v oblastech s odlišným (teplejším) klimatem a začasto jsou jejich zahrádky krásnou směsí omezeně skladovatelné zeleniny.
Je v pořádku, pokud uvedete, že k hnojení použijete kompost. Ovšem nevím, zda materiál na kompost získáte také na uvedené ploše nebo zda použijete externí zdroj.
Mám v živé paměti zahrádkáře, kteří než by k salátu hodili trošku ledku, raději „zdravě“ hnojili čerstvou mrvou v dávce tuna na 10m čtverečních. Ten salát po ní doslova chodil a měl velmi zdravě zelenou barvu. Ovšem ty dusičnany...
No nevím, nevím.
Nemohou naši aktivisté patřit do kategorie „vezmi od souseda hnůj“?
A.

14 QNX | E-mail | Web | 25. května 2010 v 21:53 | Reagovat

[13]: AgriCE: Někde mám tabulku s grafem jak docházelo k poklesu výnosů při bezorebném hospodaření ve srovnání s kontrolním pozemkem kde se oralo. Ten pokles je docela výrazný. Předpokládám, že to bude přesně ten případ. U bezorebného je humus ponechán relativně v klidu. Půda se tak nevyčerpá, ale výnos klesá. Když se vedle oralo, tak se čerpalo z půdních zásob a výnos neklesal. Máme to vypozorované i v naší zahrádce.

Aktivisté ........ asi to bude různé. Někdo má hnůj od souseda, jiný kompostuje, nebo zkrmuje organiku z velké plochy, další těží z půdních zásob (tisíciletá zásoba, nebo dědictví po předchozím hnojení) a někdo využívá hnojiva co k němu natečou ze sousedního pole.

15 AgriCE | 26. května 2010 v 20:17 | Reagovat

[14]: Zcela a naprosto souhlasím a mám jednu prosbu - zdroj.
A.

16 QNX | E-mail | Web | 26. května 2010 v 23:53 | Reagovat

[15]: AgriCE: Já jsem to našel v knize "Roots demystified", Robert Kourik. Je to velice zajímavá kniha. Původní zdroj té informace pochází z časopisu (nebo co to bylo) Mother Earth, vydání January 1952 a October 1954, autor článku Ben Easy. Ten zase čerpá ze sedmileté práce J.H.L. Chase z Anglie. Je to poměrně stručná informace, která se věnuje rokům 1948-1954 a 11 různým plodinám. V Knize Roots demystified je to celé v jednom obrázku. Můžu to naskenovat a hodit na sobestacnost, tam si to pak stáhneš. Nevím, možná byl původní zdroj obsáhlejší, ale ten nemám.

17 Martin | 27. května 2010 v 12:32 | Reagovat

Pro Agrice

S pohřbem nespěchejte :) Snažím se podniknout taková opatření, abych s bramborovu dietou experimentovat nemusel :)

Těch 400 m2 prodávám, jak jsem koupil :) Narazil jsem i na nižší odhady, ale to už jsou natolik odvážná čísla, že se mi je ani nechce publikovat, aspoň dokud nebudu mít přečtený celý zdroj:)

K výnosům a populaci ještě zkusím projet knihovnu, jestli nenarazím na něco zajímavého. Asi to nebude hned, mám toho na čtení teď docela dost:)

Každopádně děkuji za trpělivost a doplňující komentáře. :)

18 Martin | 27. května 2010 v 13:11 | Reagovat

Asi jsem našel původce těch 400 metrů :)

http://www.johnjeavons.info/

http://en.wikipedia.org/wiki/Biointensive

19 QNX | E-mail | Web | 27. května 2010 v 15:19 | Reagovat

[18]: Martin: To je pěkné, ale rýt půdu do hloubky 60cm? To je zatraceně hluboká orba. Obzvlášť v podmínkách kde jsem já, tady je tak 20cm ornice a pod tím čistej jíl. Provzdušnění půdy bude opravdu velké jak je uvedené v tom článku ......... takže se bude vesele těžit z půdních zásob humusu. Představa, že na 60% z 400m2 vypěstuju dost organiky pro kompostování je také docela veselá. V loňském roce jsem kompostoval trávu z cca 1ha a moc kompostu z toho není. Z 240m2 to bude malinkatá hromádka. Obzvlášť povedená je zmínka že ta organika se dá pěstovat i v zimních měsících ....... někde možná ano, ale tady je těch zimních měsíců nějak moc a pod 70cm sněhu mi to nějak nechce růst.
Ta recyklace exkrementů je fajn a trochu to vylepšuje .........

Já bych si na to nevsadil.

20 QNX | E-mail | Web | 27. května 2010 v 17:38 | Reagovat
21 AgriCE | 27. května 2010 v 23:02 | Reagovat

To QNX: Děkuji za obrázek. Je perfektní.
Full trefa, když jsem to četl napadlo mne to samé a navíc mne velice pobavila hláška z <a href="http://www.johnjeavons.info/worldofhope_Episode7.html" rel="nofollow">The 29th Day</a>
"The second, in 1998, in Russia, 40 percent of the food was raised on about 6.4 percent of the land on one-half acre dachas"
Pokud tedy je 40 procent z 1/2 akru pak 100 procent je z 1,25 akru a to je půlhektar (5000 m2).
Na veganské dietě! Přesné potvrzení mých nejhorších obav.
A.

22 Martin | 29. května 2010 v 11:50 | Reagovat

[21]:

Zkusím trochu korigovat vyděšení z veganské diety :)

Nedalo mi to a jal jsem se dohledávat nějaké ty podrobnosti o hospodaření ruských dač v 90. letech. Hned první odkaz stojí za pozornost :)

http://saltspringnews.com/index.php?name=News&file=article&sid=19574

Podpora ze strany státu je obdivuhodná :)

23 AgriCE | 30. května 2010 v 9:58 | Reagovat

To Martin: Děkuji za podnětnou koversaci. Umožňuje mi utřídit myšlenky a nutí mne je lépe formulovat.
John Jeavons tvrdí, že pěstuje pro vegan dietu a podobně se tváří i wiki.
Ano, článek je velmi zajímavý. Zvláště pak tato pasáž:
"In 2003 the Russian President signed into law a further “Private Garden Plot Act” enabling Russian citizens to receive free of charge from the state, plots of land in private inheritable ownership. Sizes of the plots differ by region but are between one and three hectares each [1 hectare = 2.2 acres]. Produce grown on these plots is not subject to taxation."
Pokud si povšimnete je zde zcela chladnokrevně kalkulováno s 1-3 ha na osobu. Znovu a jasně je tak presentován rozdíl mezi českým 0,38 a ruským 1-3 ha. Navíc se nepředpokládá plná závislost na vlastní produkci!
Pokud je Rusko z hlediska žvance "sustainable", pak bych mohl použít pro přepočty jejich hustoty obyvatel. 116,91 obyvatel na km2 zem. půdy tedy 0,85 ha na kus. Pokud toto číslo použiji v čechách dostanu 3 776 741,939214 obyvatele na těch 32304,6954 km2 zem půdy (zdroj CIA Factbook). To znamená, že jsme znovu na prokletých 4M.
Fakt si nemohu pomoci ale ať počítám, jak počítám, čísla lezou nechutně podobná.
A.

24 QNX | E-mail | Web | 30. května 2010 v 13:44 | Reagovat

[23]: AgriCE: Jenom dvě poznámky k té větě co cituješ: 1) Ono není úplně jasné, jestli se jedná o 1-3 ha na osobu (včetně dětí), 1-3 ha na dospělého člověka, nebo dokonce o 1-3 ha na jednu rodinu.
2) Osobně mám problém i s tou částí kterou už jsi necitoval "(according to a footnote in Who We Are by Vladimir Megre, pg. 42)" Vladimir Megre je značně neseriozní a zaujatý zdroj, je to také jeden z nejpopulárnější mystifikátorů. Pokud ti jeho jméno nic neříká, tak je autorem knih "Zvonící cedry" ....... v podstatě zakladatel  sekty aktivní i v ČR. Knihy to jsou velice pěkně napsané a pro spoustu lidí i velice přitažlivé. Je tam dost prostoru věnovaného i pěstování a z těchto knih pochází zatvrzele opakované tvrzení, že k obživě rodiny stačí 1 ha. Bohužel, když někdo čerpá informace o soběstačnosti z těchto knih, je to asi takové, jako kdyby čerpal informace o chovu prasat z knihy Medvídek Pů.
(tak a teď mám u anakulturníků další černý puntík)

Jinak samozřejmě nezpochybňuju výslednou hodnotu 4M

25 AgriCE | 30. května 2010 v 15:06 | Reagovat

To QNX: ad 1) Já jsem právě měl pocit, že jde o výměru na občana ale situaci neznám a tak se mohu velmi snadno mýlit.
ad 2) Zvonící cedry - o tom jsem již slyšel ale neznám a Megre... To už vůbec ne.
A.
PS: Přiznám se, že bych rád aby někdo vyvrátil výsledek, tak abych to mohl akceptovat. Je to dost hrozné.

26 Martin | 30. května 2010 v 20:26 | Reagovat

[24]: + [25]:
Zde máte zákon v úplném znění v originále:

http://www.rg.ru/oficial/doc/federal_zak/112-03.shtm

Mé znalosti ruštiny jsou na hodně chabé úrovni, takže jsem si musel vypomoci překladačem :) Ale pokud jsem to dobře pochopil, týká se to občana a jeho rodinných příslušníků.

A ty výměry budou opravdu různé. Náhodně mi to vyhodilo Čeljabinskou oblast - maximální rozměr 5 hektarů.

Altajská oblast - 17! hektarů :)))

27 Martin | 30. května 2010 v 20:47 | Reagovat

[23]: Ach jo...nějak mi dělá problémy, soustředit se na více témat najednou :)

Každopádně rádo se stalo:), když to tak po sobě čtu, správné formulace mi také činí potíže, takže je to nepochybně oboustranné...

Narážka s veganskou dietou byla míněna v tom smyslu, že v Rusku dle údajů z článku produkují na poměrně malé ploše velice pestrou škálu potravin....od ovoce a zeleniny až po maso a mléko. Samozřejmě je to mnohem více, než Jeavansových veganských 400 m2, na druhou stranu ta škála je opravdu široká:) Samozřejmě i přes to, co se mi podařilo vyhrabat, je těch informací stále ještě málo, naopak se to celé stává poněkud nejasnějším :)

Aby toho nebylo málo, nevíme jakým způsobem se na těch dačách hospodaří a jak vážné dědictví po sobě zanechal SSSR. Sice si můžu myslet, že vzhledem k pravděpodobné chudobě na ruském venkově asi nebude moc prostředků na umělá hnojiva, ale jako mnoho dalších neznámých jsou to jen další dohady :)

28 QNX | E-mail | Web | 30. května 2010 v 21:27 | Reagovat

[26]: Martin: Ten překladač , to je hrůza a jak jsem zjistil, tak moje ruština je ještě horší :-( Týká se to "občana a (nebo) občana a osob žijících s ním ve společné domácnosti" ??? Jak to chápu já, tak může jít o jednotlivce nebo i o celou rodinu. Konkrétní plocha záleží na nějakých normách, které jsou pro různé oblasti různé.
S tím masem a mlékem bych byl trochu opatrnější, to se určitě netýká všech "zahrádek", ale pouze těch větších a s nějakou trvale přítomnou osobou (ne těch na které majitelé dojíždějí jednou týdně z měst)

V každém případě je to zajímavé, ale pro naše podmínky ne moc optimistické.

29 budik | 31. května 2010 v 12:33 | Reagovat

ačkoliv zdroje současné,
rád bych se pozastavil nad účastí mikroorganismů v erozi a získávání živin, kolik je počítáno?
např. ektomykorhizní houby dokáží mikrotunrlovat horninu a fosfor je jeden z důvodů této symbiozy s rostlinami.
konzervativní odhady jsou na 5ti% účasti eroze, a nekonzervativní i na 50% (podzolizace).

Na druhou stranu to chápu, chvilku trvá než se výsledky výzkumů zavedou do praxe a ektomykorhiza je hlavně stromová záležitost, ale očkování správnými klony by třeba s timhle prvkem (P) mohlo dělat divy...

krom toho takové očkování lze vyrobit na koleni.

30 QNX | E-mail | Web | 31. května 2010 v 12:39 | Reagovat

[29]: budik: Má to jednu dost podstatnou chybu. Populace hub v obdělávaných půdech je silně potlačená. Kde ta houba není, nemůže pracovat. Populace hub je nejsilnější v klimaxových ekosystémech, ale ty zase nikdy nebudou tak produktivní jako systémy založené na jednoletých plodinách. Sám jsem propagátorem hub a na vlastních pozemcích je podporuju a rozšiřuju ........ přesto, tohle nás nezachrání.

31 budik | 31. května 2010 v 18:28 | Reagovat

máte pravdu, že populace hub je menší
navíc to jsou druhy tvořící mykorhizu arbuskulární a ty se nevyskytují v minerálních houbkách,
za to jsou zvyklé na orbu a rychlý obrat N- sporulují. Ale stejně by se dala podle mne takto degradace půd alespoň zpomalit...

já sem bohužel spíš přes ten stromový porost...

32 bara | 20. června 2010 v 22:55 | Reagovat

Zdravím vespolek. Jsem sem byla odkázána a se zájmem pročetla diskusi o 400 m2 :)
Myslím, že v podstatě to stačí, ovšem za podmínky, že těch 400 je průměrem na jednu osobu z větší plochy. Úrodnost se klasicky udržuje vhodným osevním postupem (střídání plodin), bez zvířat se neobejdete, ta jednak dokážou zpracovat plodiny nutné pro oživení půdy a druhak bez hnoje to prostě nejde, nechcete-li použít chémii. Střídání plodin je nezbytností, na to jste si vlastně v diskusi odpovědli sami, každá plodina bere něco jiného a na uvolnění živin z podloží je potřeba čas, takže každá si musí na ten svůj čas počkat.  Jsou rostliny, které dokonce půdu obohacují (hnojí - např. luskoviny dodávají do půdy dusík), jsou také, které půdu prorůstají do hloubky (vojtěška má kořeny až do hloubky mnoha metrů), jsou rostliny, které půdu odplevelují (nezbytnou technologií pěstování - okopaniny)... V podstatě je to schopné se samoregenerovat. Nejprimitivnější bývalo trojhonné hospodářství (obilí, okopanina, úhor), vyspělejší jsou osevní postupy na 8 až dvanáct let. Se nedá pěstovat furt to stejné na malém prostoru, se to musí střídat dostatečně daleko od sebe v prostoru i čase (aby byl slušnej výnos, půda stačila regenerovat a zamezilo se šíření a přemnožení škůdců). Takové hospodářství je udržitené, ale výměra ne v celku, ale proložená řekněme remízkama či lesem (překážky pro šíření chorob a škůdců přeletem či větrem). Co se týče zvěře z těch lesů a remízků, tam je otázkou, kolik toho z polí sežere a jaký přínos má coby lovná. V podstatě to všechno může fungovat, ale v rámci většího společenství, které se na hospodaření podílí. Koneckonců, v historii to tak fungovalo. Izolovaných 400 m2 nemá šanci.

33 AgriCE | 21. června 2010 v 23:42 | Reagovat

[32]: To Bara: Pokusím se reagovat na Vaše připomínky ale v první řadě bych rád položil jednu otázku.
Mohla by jste mi sdělit kde v historii 400 m2 stačilo k zajištění stravy pro jednu osobu? Prosím, držte se mírného pásma. Děkuji
Určitě s Vámi nebudu polemizovat v otázce vhodnosti sdružování výměr do větších celků. V tomto ohledu se určitě shodneme. Leč v čem se neshodneme je délka vyspělejšího osevního postupu. V současnosti se již dokonce mluví o osevních sledech, tedy kratších (někdy necyklických) rotacích plodin řízených požadavky trhu. Agronomická hlediska jdou vepsí.
Ohledně tématiky zvířat, hnojení rostlin a pod. si dovolím (neskromě) doporučit rubriku Zemědělství. Tato témata tvoří valnou většinu náplně článků.
A.

34 TillmanPauline | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 12:44 | Reagovat

I received 1 st <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> when I was very young and this helped me a lot. However, I need the consolidation loans over again.

35 eradicated | Web | 21. června 2015 v 4:38 | Reagovat

inzerce půjček od soukromých osob 8-)

36 Street view | Web | 31. května 2017 v 6:06 | Reagovat

•    I've read your entire information that you stocks in your article and I must say I love it. Many thanks for writing this post. I appreciate it.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama