Zpracování půdy a další mechanické operace

21. srpna 2010 v 20:45 | AgriCE |  Zemědělství
Při přípravě článku o rozdílných přístupech v pěstování rostlin jsem s děsem zjistil, že nejsem schopen udržet základní linii článku čitelnou z důvodu neustálého "odbíhání" k popisům vlivů jednotlivých operací. Ve snaze zabránit zmatení se snažím podat určitý (silně zjednodušený) pohled na jednu z důležitých oblastí rostlinné produkce.
Upravena literatura 22/8/2010

Cílem zpracování půdy je připravit na stanovišti vhodné podmínky pro rozvoj cílové plodiny a další agrotechnické operace. Cíle je dosaženo působením pracovních nástrojů na orniční vrstvu. Každé pracovní nářadí půdu mechanicky rozděluje na souvislé pásy, jež dále ve větší či menší míře obrací,
orební poměr (co je asi správně? 1, 2, nebo 3)
drobí (kypří), přemisťuje a mísí s materiály uloženými na povrchu. Uvedené procesy slouží k úpravě fyzikálně-chemicko-biologických vlastností stanoviště. Změny v chemismu a biologii půdy jsou až druhotné a vycházejí z důsledků změn fyzikálních charakteristik ornice. Primární je změna vzájemného poměru fází (1) v nakypřené půdě, způsobená změnou množství a velikosti pórů (4). Vzájemný poměr půdní vody a vzduchu (aerobióza a anaerobióza) zásadně ovlivňuje:
  • Poměr a intenzitu mineralizace a humifikace (2) organické hmoty a tím i zásobu disponibilních živin,
  • Poměr a intenzitu evaporace, infiltrace a kondenzace a celkovou zásobu dostupné půdní vody,
což dále ovlivňuje:

  • Rychlost zahřívání půdy a její tepelnou kapacitu úměrně k poklesu obsahu vody, 
  • Množství a složení edafonu, to ovlivňuje typ a intenzitu přeměn půdní organické hmoty,
  • Podmínky pro klíčení semen kulturních rostlin a plevelů,
  • Růst a zdravotní stav kořenového systému rostlin,
Další v pořadí je urovnání povrchu půdy po sklizni předplodiny, tak aktuální v podmínkách letošního léta; disperze a zapravení posklizňových zbytků a hnojiv.
Důsledky plynoucí z provedení zpracování půdy jsou rozptýleny v procesech v rámci celého roku. Kvalitu setí podmiňuje správná struktura půdy, zaplevelení je ovlivněno provedením či neprovedením podmítky a další a další.
Hlavní skupina operací
parametr
je ovlivňován mimo jiné i
Setí
drobtovitá struktura půdy
intenzitou drobení při zpracování půdy (závislost na nářadí), vlhkostními podmínkami v době zpracování, množstvím organické hmoty a zvláště humusu v půdě, mikroedafonem (3), úrovní hnojení, pH a vápnění, atd.

klíčení a vzcházení osiva
množstvím vzduchu a vody v půdě okolo semene - příprava spoluvytváří seťové lůžko ("tvrdá postýlka, měkká peřinka);
Ochrana rostlin
preemptivní regulace zaplevelení - stav půdní zásoby semen plevelných rostlin
redukce provedením podmítky (5 až 12 cm) před hlavním zpracováním půdy - provokace klíčení a vzejití plevelů klíčících "z hloubky" (např. výdrol obilnin) a z půdní zásoby, podříznutí rostoucích rostlin (někdy nahrazeno chemickou "podmítkou"), zasušení existujících klíčenců a odříznutých rostlin přerušením kapilárních pórů (omezuje neproduktivní výpar) a případně i zaklopením; ekvivalentem podříznutí a zaklopení je, z hlediska likvidace zaplevelení jednoduché použití nespecifických herbicidů (Round-Up).

Obrázek ukazuje řešení eroze a regulace zaplevelení - Ekotech firmy Monsanto

regulace zaplevelení - před setím
hlavní zpracování půdy zaklopí plevelné rostliny a ukončí jejich další růst; předseťová příprava (může být i součást setí) spočívající ve vláčení případně vláčení a smykování je velmi důležitou součástí regulace zaplevelení hlavně pro směry bez chemické ochrany a zajišťuje "čistý start" cílové kulturní rostlině, což je důležité pro její úspěšné zakořenění před vzejitím a následným vyvlačováním (i opakovaným) plevelů; v případě použití peemergentních půdních herbicidů je dosaženo téhož s minimem nákladů

regulace zaplevelení - za vegetace
okopávání, vláčení, oborávání, plečkování - jediné přípustné eko-metody ochrany rostlin, dodatečným benefitem může být omezení výparu a případně přihnojení se zapravením; Znovu se dostáváme do situace, kdy stejného a lepšího výsledku můžeme dosáhnout aplikací selektivních herbicidů v možné kombinací s přihnojením


Může to jít takhle - pomalu a částečně i bio (to bez toho přihnojení)












nebo takhle - rychle, efektivně ale ani trochu bio



preemptivní regulace chorob a škůdců
zapravení infikovaného materiálu do hlubších vrstev ornice postačuje k omezení a/nebo likvidaci patogenu; přerušení "zeleného mostu" podmítkou snižuje riziko výskytu virových chorob (např. BYDV) omezením počtu vektorů; znovu a zas - moření osiva a totální herbicidy jsou lepší alternativou;

regulace chorob a škůdců - za vegetace
dle mého názoru sporný efekt, protože ač je v literatuře (a zrovna když hledám tak si nemohu vzpomenout, kde jsem to četl) uváděn efekt setřesení jsou zároveň mechanická poškození rostlin vstupní branou pro infekce. Předpokládám, že výrony tekutin z poranění by zároveň mohly působit, jako atraktanty pro škůdce. V tomto případě neexistuje dostatečná náhrada za fungicidní krytí a jedinou (sice lepší leč...) alternativou k dobrému insekticidu je GM.

Tak tohle (obr. vlevo) umí předvést nezvládnutý zavíječ. Na obrázku v pravo si to ve stejném vnitropodnikovém srovnávacím "pokusu" užívala Bt kukuřice. Podotýkám, že datum a fao je zhruba stejné
Hnojení
omezení ztrát
včasnost a kvalita zapravení (u organiky vyžadován aerobní stav) hnojiv snižuje ztráty (5) živin;

mobilizace živin mineralizací
zajištění vhodných podmínek (vzduch, voda, teplo) umožňuje edafonu i rostlinám přístup ke zdrojům živin;

Závěr

Domnívám se, že  výše uvedený výčet srozumitelně dává najevo, že s růstem industrializace agrotechniky klesá význam mechanických zásahů do půdy. Aplikace minerálních hnojiv, pesticidů atp. je možná na list, případně na povrch půdy. Naproti tomu, pro organická hnojiva je významně přínosnější technologií právě zapravení do půdy. Stejně tak, pokud nejsou k dispozici herbicidy, zůstává poslední linií ochrany právě zpracování půdy.

A.

PS: Opravdu si myslíte, že trvalka sklízená jednou za rok v eko režimu je dobrý nápad?
psenka
Takhle nějak vypadá zhmotněná noční můra ...


Literatura:
Prof. Ing. Rostislav LEDVINA, CSc.; Doc. Ing. Jan HORÁČEK, CSc.; AGROTECHNICKÉ POŽADAVKY NA ZEMĚDĚLSKÉ STROJE (ČÁST PŮDOZNALSTVÍ); Interní studijní text; Jihočeská univerzita, České Budějovice 1997
  1. Půda je třífázový systém, sestávající z pevné, kapalné a plynné fáze. Kapalná a plynná fáze (půdní voda a půdní vzduch) je zastoupena v pórech. Vzájemný poměr vody a vzduchu v půdě je dán zejména velikostním zastoupením pórů, tj. poměrem hrubých (nekapilárních) pórů, v kterých je obsažen převážně vzduch a které umožňují rychlý průchod srážkové vody půdním profilem, a jemných (kapilárních) pórů, ve kterých je obsažena převážně voda pod vlivem kapilárních sil.
  2. Mineralizaci podléhá přes polovinu humusotvorného materiálu (koeficient mineralizace se udává 0,50-85). Dochází k rozkladu humusotvorného materiálu přes řadu meziproduktů až na základní minerální sloučeniny (CO2, H2O, NH3,PO43-,SO42- aj.). Podílejí se na ni zejména nesporulující bakterie. K rychlé mineralizaci dochází za aerobních podmínek, je proto velmi intenzivní v půdách na zrnitostně lehkých substrátech s vysokým zastoupením nekapilárních pórů.
    Humifikace probíhá optimálně při periodickém ovlhčování a vysychání, při střídání aerobiozy s anaerobiozou. Její rychlost závisí výrazně vedle příznivých fyzikálních podmínek půdy a půdní reakci také na poměru C:N ve výchozím humusotvorném materiálu.
  3. Zcela nezastupitelná je, vedle přeměn organické hmoty v půdě, jejich (pozn. mikroorganismů) funkce strukturotvorná. Humus, který je výsledkem jejich činnosti, a který výrazně obohacují o vápník i slizy, jež produkují, jsou společně s drobením půdy nejlepším předpokladem pro tvorbu vodostálých strukturních agregátů (biologická struktura).
  4. tabulka optima ...
porovitost
Edit: K uvedené tabulce si neodpustím (vlastní) komentář.
  • Poměr kapilárních a nekapilárních pórů v půdě se mění samovolně v čase. Přirozenými změnami (sesedáním) dochází k utužování ornice, tedy růstu poměru ve prospěch kapilárních pórů.
  • Změna může být urychlena člověkem buď programově válením, nebo nechtěně přejezdy.
  • Z uvedené tabulky, dle mého názoru, vyplývá, že na úroveň nakypření jsou z uvedených nejcitlivější právě obiloviny. To považuji za podstatné v případě víceletého pěstování "trvalkových" kultur.

Ivanič, Havelka, Knop; Výživa a hnojenie rastlín; Príroda, Bratislava 1984

5.  Ztráty v závislosti na době zaorání

zaoráníztráty hnojivé hodnoty chlévského hnoje
ihned po rozmetání
stopy
po 6 hod.
16 procent
po 1 dni
21 procent
po 4 dnech
36 procent


Obrázky "ekotech" a "orební poměr" - autor:  Ing Pavel Kovaříček CSc.; Zpracování půdy - podmítka
Obrázek plečky s přihnojením byl převzat z presentace f. P a L Biskupice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marek Kvapil | 4. září 2010 v 8:26 | Reagovat

Díky za článek, dovolím si malou poznámku do diskuze. Zkusím to trochu zobecnit do otázky: Pokud postupující industrializace a rostoucí komplexita zemědělství vedly k oslabení významu mechanických postupů a k posílení postupů chemických, bude v postfosilním světě docházet nutně k opětovnému posilování mechanických postupů? Zdá se, že ano a je teď jedno, zda budou vykonávany stroji, zvířaty či lidmi. Je zde ale ještě jedna možná linie vývoje, která by mohla v postfosilním světě sehrát podobnou roli jako chemizace v současnosti. Totiž postupy ekologické a slovo "ekologické" teď myslím jinak, než ve smyslu dnešního "ekologického zemědělství". Myslím tím zemědělské vyžití konceptů a principů, s nimiž přišla ekologie.

Co třeba zaměřit veškeré úsilí na plné využití samoregulativní schopnosti přirozených ekosystémů, jejich schopnosti udržovat si bez našich vstupů nízkou entropii. To znamená minimalizovat vstupy člověka. Odum v Základech ekologie píše o současném zemědělství: "Strategie nynějšího zemědělství je založena na šlechtění na rychlý růst a poživatelnost rostlin, což však zvyšuje jejich náchylnost k hmyzím škůdcům a k chorobám. Z toho plyne, že čím více šlechtíme na růst a poživatelnost, tím více úsilí musíme vynaložit na chemický boj proti škůdcům a chorobám. Toto úsilí naopak zvyšuje pravděpodobnost, že nejen otrávíme užitečné organismy, ale i sami sebe." Co třeba začít šlechtit takové odrůdy, které by spolu dokázaly lépe žít v symbiotickém vztahu. Viz například Tři sestry. Nebo Mollisonův jedlý les pro slepičí výběh. Jistě, dnes ještě nejsme tak daleko, abychom na tuto strategii mohli globálně přejít, ale vznik zemědělství byl také nesmírně dlouhodobý proces a nakonec radikálně proměnil celou lidskou společnost. Takže experimentovat s permakulturou v tímto směrem má dle mého velký smysl.

2 QNX | E-mail | Web | 4. září 2010 v 9:57 | Reagovat

[1]: Marek Kvapil: Já jsem pro, ale ......
sám píšeš "vznik zemědělství byl nesmírně dlouhodobý proces" ... dá se předpokládat, že i transformace zemědělství by trvala dlouho. Takže to bude závod s časem.
"experimentovat s permakulturou" ....... snažím se o to, ale ono to není vůbec snadné. Asi něco dělám špatně, ale pořád nemůžu vykoumat, jak v našich podmínkách vyprodukovat dostatek potravin tou BEZPRACNOU permakulturou. Péče o úrodnost půdy je pracná, plevel prosperuje výborně, škůdců a chorob je dost, počasí nechce poslouchat a dokonce i když se zadaří a něco se urodí a sklidí, tak není vyhráno. Uskladnění produkce je další problém.

3 AgriCE | 4. září 2010 v 20:33 | Reagovat

[2]: Díky QNX, to je hodně, hodně dobrá odpověď ale já stejně neodolám a pokusím se ji ještě o něco doplnit...

[1]: Začal jsem psát odpověď a zjistil, že snažší bude napsat ji jako krátký článek. Nějak se nafukovala a nafukovala...
Prosím jen o shovívavost, přece jen jsou v práci trošku (weekend, neweekend) točky.
A.

4 Marek Kvapil | 5. září 2010 v 20:35 | Reagovat

[2]: Závod s časem to asi bude, obzvlášť pokud jde o jedlý les, který ti nevyroste za rok. No, tady si ještě budu muset znovu projít AgriCEho kritiku:-)

Pokud jde o permakulturu a zahradničení v praxi, tak já jsem teprve na začátku (dva roky na venkově, měšťácký původ), takže Tvou mnohaletou zkušenost rozhodně neberu na lehkou váhu. Jsem nicméně odhodlaný jít do toho na plno, experimentovat a ověřovat permakulturu v praxi. Je pravda, že teoreticky to zní pěkně, spousta lidí se nadchne, ale realita je pak mnohem náročnější, než se při čtení permakulturní literatury zdálo.

5 Marek Kvapil | 5. září 2010 v 20:36 | Reagovat

[3]:Budu se těšit na reakci..

6 QNX | Web | 6. září 2010 v 17:33 | Reagovat

[5]:Marek Kvapil: Já bych řekl, že permakultura se pomalu začíná rozdělovat na dva proudy. Jeden je "snadnou cestou", tam si člověk udělá bylinkovou spirálu, jezírko ze staré pneumatiky, nebo v lepším případě malou lehounce produkční zahrádku. To je ta bezpracná PK, která je stále populárnější.  Ta druhá cesta je naopak velice složitá, náročná na znalosti, dovednosti a pracnost .... a populární se asi nestane.
Tak s chutí do toho :-)
Informace, které zde předkládá AgriCE jsou naprosto zásadní ......... chtělo by je to přetvořit do nějaké uchopitelnější podoby. Vytvořit něco jako "Manulál skoro trvale udržitelného života", nebo "úvod do reálné permakultury"  :-)
Je škoda, že se toho neujme permakulturní organizace, tam v současné době převládá vliv anakulturníků (kříženci permakultury a zvonících borovic)s odporem k realitě. Na druhou stranu, už se objevuje pár lidí (se zájmem o PK)ochotných otevřít oči a přiznat si, že to všechno je poněkud méně růžové a mnohem složitější. Zatím se je pokouším vyhledat a kontaktovat, třeba z toho časem něco vznikne :-)

7 AgriCE | 6. září 2010 v 21:49 | Reagovat

[5]: Mám takový pocit, že ta reakce asi bude chvíli trvat. Mrzí mne to ale dokud se nezlomí počasí nebo nedosekáme (v podniku už jen 3-4 sta ha), tak moc klidu na psaní není a takhle brzo večer jsem doma jen náhodou. Porsím o trpělivost.
Děkuji
A.

[6]: Moc hezký komentář (hlavně samozřejmě ta pochvala! :) ).
Ad Rozdělení na proudy... jen by mne zajímalo, jak se bude říkat té pracné větvi, když ta druhá je ta zvonivě skutečná PK. :)
A.

8 Marek Kvapil | 6. září 2010 v 22:50 | Reagovat

[6]: S těmi "anakulturníky" jsi mě pobavil:-).. Docela by mě zajímalo, odkud se do permakultury dostal pojem "bezúdržbovost". Když čtu Billa Mollisona, překvapuje mě, jak pojmově precizní a racionální jsou některé jeho texty (či přepsané přednášky). Což neznamená, že nedělal chyby a že není zač ho kritizovat. Nicméně linie, kterou vytyčil, je myslím klíčová.

Jinak AgriCE tady dělá rozhodně skvělou práci, díky mu za ni:-)

9 QNX | Web | 7. září 2010 v 0:23 | Reagovat

[8]: Marek Kvapil: Ona se ta "bezpracnost" táhne s PK už od Mollisona. Samozřejmě, že snaha o minimalizaci pracnosti je jedním z principů PK designu, ale to nafouknutí bezpracnosti už je pouhý marketing. Využíval to už Mollison ...... ale některým jeho následovníkům už zůstal jenom ten marketing a "produkt" samotný  se jim  někam vytratil. Bezúdržbovost je samozřejmě možná. Příroda se o údržbu postará, ale kdo se postará o naše nakrmení, to už mi moc jasné není. Například jsem teď byl obhlédnout  úrodu žaludů (chtěl jsem z nich dělat mouku).  Pěstování dubů je celkem bezúdržbové, ale plodnost je značně nepravidelná. Letos na nich nic není :-( On to ten dub dělá schválně (kontrola škůdců), ale mám dojem, že zrovna tahle vychytávka by se lidem moc nezamlouvala ......... sám jsem vděčný, že můžu sáhnout po "údržbovém" zrní a letošní zimu nezemřu na neúrodu žaludů.

[6]: AgriCE: Asi se to nijak jmenovat nebude. Bude to stát (tedy v určitém pracovním poklusu :-) )stranou zájmu. Žádná cesta ke slávě .... a cesta k mozolům nikoho nezajímá.

10 Marek Kvapil | 7. září 2010 v 9:06 | Reagovat

[9]: No vida, tak to máme další problematický aspekt jedlého lesa. S tou bezúdržbovostí souhlas.

11 QNX | Web | 8. září 2010 v 12:22 | Reagovat

[10]:Marekdné Kvapil: Ten jedlý les je taková zvláštní mentální konstrukce. Teoreticky je to samozřejmě možné, ale v našich podmínkách nebude tak snadné dsáhnout nějakého použitelného výsledku. Ty opravdu jedlé a chutné rostliny většinou nejsou tak úplně bezúdržbové. Ty bezúdržbovější zase nejsou tak úplně chutné a často není jasné zda jsou opravdu jedlé. Někteří permakulturníci propagují plané jedlé rostliny ........... už jsem jich ochutnal hodně, ale většinou dojdu k závěru, že to je možná jedlé, ale jíst to začnu až při nějakém hladomoru. Těm propagátorům je dobré položit otázku "Jíš rostlinu XY často? Kolik procent tvé potravy tvoří rostlina XY? .......... Dotaz "jedl jsi rostlinu XY?" snad ani nemá cenu pokládat. Nevím, jestli je možné považovat za jedlý les to co vytvořil Sepp Holzer, ale bezúdržbové to asi je .........je to bezúdržbové, protože je to naprosto neudržovatelné. On to neřeší, protože se to ani nesnaží sklidit, Když mu přijede pár autobusů na exkurze a od každého účastníka vybere 95EUR, tak proč by se dřel. Hezk to demonstruje úryvek z jednoho článku:

"He says (Sepp Holzer) his rare strain of grain contains 12 times the goodness of conventionally grown grain and as a result fetches a price 100 times higher. His success means that he no longer lives directly off the crops in his sprawling garden, or the rare fish in his Alpine ponds and lakes. "

Článek je to tento:
http://www.permaculture.org.uk/knowledge-base/article/alpine-garden-eden-proves-mother-nature-knows-best

12 Martin | 8. září 2010 v 20:04 | Reagovat

[11]: K jedlému lesu... přestože v praxi zatím nemohu moc soudit, jako možná alternativa je to fajn :) Nakonec asi by bylo nerozumné, spoléhat čistě jen na jedlý les, ale když vyhradíme kus pozemku jedlému lesu a kus  zahradničení s jednoletými rostlinami v záhoncích, výsledek by pro nás mohl být výhodnější než samostatné používání jen jednoho, či druhého.  Co se týče bezúdržbovosti, je to vždy o volbě. Určitě můžeme omezit údržbu na minimum, ale dá se očekávat, že to bude vykoupeno horší sklizní.

13 Marek Kvapil | 9. září 2010 v 11:19 | Reagovat

Pokud jde o stabilitu různých agrárních systémů, tak se mi zdá příhodné rozlišení mezi odolností a resiliencí (pružností), které činí ekologie. Ekosystém jedlého lesa má vysokou odolnost – hodně vydrží, ale nízkou resilienci – špatně se obnovuje, když například celý shoří. Naproti tomu ekosystém typu obilného pole či běžné zahrádky má nízkou odolnost – je náchylný k chorobám a škůdcům, ale vysokou resilienci – velmi rychle ho lze obnovit. Kombinace obojího je asi rozumná.

Jinak jsem se pokusil o malinké shrnutí a jsem zvědav na Vaše komentáře:

Nevýhody jedlého lesa oproti klasickým polním kulturám:

- příliš dlouhé období od založení k dosažení dostatečné produkce, což je problém při zničení ekosystému třeba požárem (ona nízká resilience)

- nepravidelnost plození (týká se jednotlivých stromů anebo jednoho druhu, kdy žádný dub prostě neplodí?)

- horší poživatelnost a chutnost „alternativních plodů“ (kaštany, žaludy, bobule..)

Výhody jedlého lesa:

- méně náročný na práci a vloženou energii – stačí sklízet a uskladňovat (vysoká odolnost)

- rozvinutější a hlubší kořenový systém a rozsáhlé korunové patro zajišťují větší přísun živin z atmosféry a z hlubších vrstev půdy

- dobrá skladovatelnost tvrdoslupečných plodů

- vyšší výnosy na jednotku plochy (plné využití vertikálního rozměru pater)

Jinak znáte stránky www.pfaf.org? Celé je to o rostlinách pro budoucnost, trvalkách a jedlém lese. Zajímavý je například tento článek: http://www.pfaf.org/user/cmspage.aspx?pageid=75 (Možná časem přeložím.) Říkal jsem si, že by možná stálo za to sepsat otázky a pochybnosti stran jedlého lesa a napsat jim, co oni na to, jak to řeší či neřeší a pod. A také se jich zeptat, zda někde v mírném pásmu existuje někdo, kdo je živ čistě jen z jedlého lesa..

14 QNX | Web | 9. září 2010 v 11:51 | Reagovat

[13]: Marek Kvapil: No, obilné pole resiliencí zrovna nevyniká. Samotné znovu nenaroste. Jinak souhlasím, že je dobré posuzovat resistenci i resilienci konkrétního ekosystému.
Nevýhody jedlého lesa:
1) on ten nástup do plodnosti nemusí trvat desítky let. Spousta druhů rostlin začne plodit už po několika letech. No, ale zase toho nenaroste moc.
2) nepravidelná plodnost také není tak hrozná ... ten ekosystém by měl být velice pestrý, takže výpadek několika druhů neznamená úplnou neúrodu. Jak je řízena plodnost/neplodnost dubů nevím, to musím nastudovat. Naše dvouleté "dubové pole"  zatím neplodí, ale jako optimista doufám, že z těch cca 1,5ha dubů každý rok nasbírám dostatek žaludů.
3)poživatelnost je také složitější. Problém je v tom, že neznáme správné postupy jak to zpracovat. Třeba ty žaludy jsou nepoživatelné, ale při vhodné úpravě poživatelné jsou. Jinde je problém s nalezením vhodné technologie. Například březový sirup, to by byl velice chutný produkt ("bezúdržbové pěstování"), ale jeho příprava je hodně náročná.
Výhody:
1) náročnost na práci je rozhodně velká v počátku, jak to je v ustaveném systému není úplně jasné ........zatím jsem takový nikde nenašel.
2)kořenový systém ........to je neprobádaná oblast. Zatím jediná kniha kterou jsem o kořenech sehnal je "Roots Demystified", ale po jejím přečtení mám víc nezodpovězených otázek než dříve. Předpokládám, že při pestré polykultuře budou vztahy tak složité, že je nebude možné nějak zvlášť cíleně navrhovat. Vždy to bude experiment ... takže práce s neustálým upravováním designu.
3)výhoda skladovatelnosti je také nejistá. Zrní určitě vydrží déle než jedlé kaštany, různé bobule nevydrží bez vhodné úpravy/uskladnění skoro nic.
4)vyšší výnos .......tak s tím bych určitě nepočítal.

PFAF je výborný zdroj, jenom škoda, že moje stupnice chutnosti je nějaká posunutá oproti té co tam je uvedená.

15 Marek Kvapil | 9. září 2010 v 12:51 | Reagovat

QNX: Já tomu rozumím tak, že agrární ekosystémy nejsou čistě přírodní ale mají i svůj sociální rozměr. Ten je jejich neodmyslitelnou součástí. Obilné pole je tedy agrární (neboli sociálně-ekologický) systém a jako takové má vyšší resilienci než agrární socioekosystém jedlého lesa, který zase vyniká lepší resistencí.

Nevýhody jedlého lesa 2.0:

1) nástup do plodnosti je obecně delší než u polních kultur

2) nepravidelnost plození vypadává díky rozmanitosti

3) horší poživatelnost - problém s technologiemi zpracování: ty mohou být náročnější než u polních kultur - třeba u žaludů je před rozemletím třeba odstranit hořkost

Výhody:

1)náročnost na práci je sice v počátku ustavení systém velká, ale později odpadává práce s každoročním oráním, setím, pletím a celkovou údržbou systému

2)rozvinutější a hlubší kořenový systém a rozsáhlé korunové patro zajišťují větší přísun živin z atmosféry a z hlubších vrstev půdy - to stále platí, nepletu-li se a teoreticky mi z toho vyplývá, že výnosy na jednotku plochy mohou být vyšší než u polních kultur - viz bod č. 4

3) Obecně horší skladovatelnost než u zrní??

4) pokud jde o výnosy, tak na pfaf ve zmiňovaném článku, se píše, že jsou vyšší. Záleží určitě na tom, s čím se to srovnává. Mohou být vyšší než výnosy předfosilního zemědělství. Některé zdroje uvádějí, že předčí i fosilní zemědělství. Asi se to nafukuje, ale s ohledem na bod č. 2 mi to připadá jako logický závěr..

Závěrem ještě s dovolením několik otázek: Jaký druh dubu jsi sázel? Jak dlouho se dají žaludy skladovat? Jedl jsi někdy žaludový chleba?

16 QNX | Web | 9. září 2010 v 16:01 | Reagovat

[15]:Marek Kvapil:
Resilience ..... v tom případě nemá cenu mluvit o resilienci jako o schopnosti systému vrátit se do původního stavu po narušení. To může péče člověka zajistit úplně stejně v obou případech. Rozdílná je pouze délka onoho procesu a to si nejsem jistý, jestli je ještě možné nazývat resiliencí  .....třeba poradí někdo povolanější.
Nevýhody:
1) on i ten nástup do plodnosti by se musel nějak lépe definovat. Nástup do plodnosti u některých druhů rostlin může být i rychlejší. Díky pestrosti druhů to nebude jeden časový údaj, ale nějaká křivka s lokálním vrcholem. Těžko se to bude srovnávat.
Výhody:
1) Nějaká pracnost tam je stále. Ten jedlý les nebude lesem klimaxovým a proto bude muset docházek k jeho neustálému narušování - udržování určitého (nejproduktivnějšího) stádia sukcese. Ten systém bude poměrně dost dynamický a jeho udržování ve "statickém" stavu by bylo velice náročné. Proto předpokládám, že i člověk by se musel značně přizpůsobovat tomu ekosystému. To je pro naši společnost něco nového.
2) produktivita systému a produkce potravin (léčiv, barviv, vláken ....atd)  na jednotku plochy jsou dvě rozdílné věci. Je otázka, jak velkou spotřebu své vlastní produkce má samotný ekosystém a kolik z něj můžeme odebrat bez jeho poškození.
3) v každém případě je to náročnější na hospodáře. Musí se hlídat spousta termínů a realizovat spousta různých postupů. Dalo by se říct, že v takovém jedlém ekosystému bys musel žít, jinak to neuhlídáš.
4) výnosy ........rád se podívám na nějaké skutečně dosažené výsledky.

Dub ......... sázel jsem dub letní (Quercus robur - podle PFAF jedlost 4), jedl jsem placky ze žaludové mouky, skladovatelnost žaludů je dobrá, ale nedokážu to určit přesněji.
V letošním roce jsem chtěl dokonale zvládnout odstranění tříslovin ze žaludů, ale zatím nemám materiál na pokusy. Budu si pro žaludy muset někam dojet.

17 Marek Kvapil | 11. září 2010 v 8:38 | Reagovat

Myslím, že to cenu má. Člověk je součástí toho systému. V případě klasickéh orebního zemědělství je návrat systému do původního stavu před narušením mnohem snazší a rychlejší proces, v případě jedlého lesa je ten proces celkově náročnější a trvá déle. V prvním případě se člověk při obnově původního stavu nadře mnohem méně než ve druhém. Má tedy smysl tvrzení, že resilience orebního zemědělství je vyšší. A stejně tak je smysluplné tvrzení, že orební zemědělství je méně odolné, tedy že se snadněji vychýlí z normálního stavu než systém jedlého lesa, který není tak snadné vychýlit z normálu (třeba nedostatkem energie, či jednoletou nepřítomností hospodáře).

Jinak vidím, že s jedlým lesem je to dost složité, že výhody a nevýhody asi nebude možné tak snadno generalizovat do několika bodů, obzvlášť bez vlastní zkušenosti:-)

K bodu č. 1- Výhody: To je nesmírně zajímavý postřeh, že by se člověku musel přizpůsobovat dynamice ekosystému jedlého lesa, což je pro společnost cosi nového:-) Akorát nerozumím příliš tomu, že na jednu stranu píšeš, že by bylo třeba jedlý les udržovat v nejproduktivnějším stádiu sukcese a zároveň, že jeho udržování ve "statickém" stavu by bylo příliš náročné, takže vlastně žádné udržování..

Díval jsem se na soběstačnost a pročetl diskuze k jedlému lesu, měl jsem to udělat už dřív. Ještě by mě zajímalo, co si vlastně od jedlého lesa slibuješ? Bereš ho jako teoreticky možnou alternativu ke klasickému zemědělství? Nebo spíš jako doplněk?

18 QNX | Web | 11. září 2010 v 14:31 | Reagovat

[17]: Marek Kvapil: Nepřesně jsem to napsal. Není možné nechat jedlý les (BTW on to pravděpodobně vůbec nebude les, na to bude hustota vysazených stromů moc malá) dospět do klimaxového stádia, došlo by ke snížení celkového počtu druhů, snížení počtu využitelných druhů a snížení "užitečné" produkce. Design jedlého lesa tedy musí počítat se zásahy - narušováním ekosystému (to není myšleno negativně), které půjdou proti směru sukcese. Může se jednat o každoroční menší zásahy, nebo jednou za delší dobu zásah větší. Ten systém bude i tak dost dynamický a produkce jednotlivých produktů bude hodně proměnlivá. Snaha o stále stejnou produkci je v podstatě nemožná. Stejná produkce není ani u konvenčního zemědělství, ale předpokládám, že u jedlého lesa to bude ještě divočejší a méně předvídatelné.
Ono je to velice těžké. V ČR není nikdo, kdo by dokázal kvalitně navrhnout jedlý les. Dokonce ani z těch, co to vyučují, nebo to za peníze nabízejí. Jediná možnost jak se to naučit je praxe, ale to je na velice dlouhou dobu. Když se do toho pustí člověk bez znalostí a zkušeností, tak je úspěch velice nejistý. Já to beru především jako experiment. Netroufám si to propagovat jako alternativu ke klasickému zemědělství, protože současná úroveň znalostí o tomto druhu ekosystému je velice nízká. Zatím se pouze pokouším hledat informace, abych něco podobného dokázal navrhnout, realizovat a udržovat.

19 Marek Kvapil | 11. září 2010 v 19:30 | Reagovat

Jasně, už to chápu. Díky za objasnění. Líbí se mi Tvůj přístup:-)

20 monika vychytilová | E-mail | 21. ledna 2011 v 12:16 | Reagovat

to je fakticky húúúúúúúúúústýýýýýýýýýýýý :-D  8-)  :D

21 myburgh | Web | 9. září 2016 v 3:22 | Reagovat

pujcky online ihned smržovka O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama