Co přinesla zima

6. března 2011 v 23:14 | AgriCE |  Zemědělství
Pomalu a polehoučku se s námi loučí paní Zima a tak přichází čas na malé rozhlédnutí, co nám přinesla při svojí procházce. Zároveň se tak naskýtá možnost věnovat chvilku zajímavostem, jež se nepovšimnuty odehrály, a malému resumé souvislostí. Poslední část bude věnována drobnému technologickému fíglu.

Letošní zima u nás vypadala, že bude celkem typická (Ladovská), což jinde nemuselo úplně platit (1). Začátek roku 2011 si to elegantně vynahradil. Lednové rychlé tání zanechalo půdu plně nasycenou vodou. Mráz, který následoval brzy poté, nakrátko pokryl půdu tvrdým krunýřem a sněhem. Bláznivé počasí poskytlo prostředky pro ne zcela obvyklé pozorování. V čisté bílé pokrývce se objevila tmavá místa (2). Nezajímavá informace, řeknete si, ale pokud uvažujete o koupi pole nebo louky nebo začínáte hospodařit, tak vás taková tmavá místa mohou varovat před potenciálními problémy. Proč by Vás měla tahle tmavá místa pokrytá ledem, často vystupujícím nad povrch v podobě boulí - kup, zajímat? Protože v těchto místech se tlačí na povrch voda.

Vystupující voda může znamenat narušenou, zanesenou nebo zničenou drenáž nebo prameniště. O kterou z variant se jedná vám mohou pomoci odhalit mapy s vyznačenými oblastmi meliorací (drenáží) (3). Dalším podobným zdrojem mohou být historické mapy (4), kde lze najít dnes již neexistující vodní toky. Pravděpodobně většina zaniklých toků skončila na následky odvodnění zdrojových oblastí, ale někdy je pokryta meliorací i oblast původního koryta. Určitě si dovedete představit, jaké budou v takovém případě důsledky omezení nebo ukončení činnosti drenáží z důvodů překonání životnosti. Suburbie, postavené na takových místech, u mne vyvolávají škodolibé pobavení.
Pokud se nám něco takového začne vynořovat na obdělávané ploše, musíme si položit v pravdě Nerudovskou otázku "Kam s tím?".
Ono totiž nechat si zamokřit pozemek není zrovna moc dobré. Nejlepší by bylo povolat specializovanou firmu, která by za pomoci strojů drenáže pročistila. Případně by se o to alespoň pokusila, protože dle vyprávění pamětníků o provádění prací na konci 60-tých let, bych očekával výrazné problémy. Tolik k snadnější (leč dražší) variantě. Pokud se budeme spoléhat pouze na sílu svalů, tak nemáme, bohužel, zrovna na výběr. Pochybuji, že někdo z nás začne uvažovat o kompletním přebudování sítě. Jednak jde o věc nákladnou, ale hlavně, při využití pouze vlastních sil, nereálnou (5). Při představě výkopových prací do hloubky 140 cm s použitím jednoduchých nástrojů (6) při šířce dna okolo 12 - 20 cm mne polévá studený pot a s křikem prchám. Další potenciální problém je nutnost nákupu drenážních trubek. Jinou variantou je jejich vlastnoruční výroba, ale vzhledem k tomu, že nevlastním příslušný stroj (lis), tak mám smůlu. Ostatně pochybuji, že se předmětný lis nachází i ve vašem vlastnictví. Proto by muselo dojít na alternativní metody, například (7):
  • prostor výkopu do cca 1/3 od dna je plněn kameny s postupně klesající velikostí. Následně jsou kameny překryty organickým materiálem s cílem omezit průnik půdních částic do volných prostorů a tím ztrátě funkce; na dně může být z plochých větších kusů lomového kamene vytvořen volný prostor - kanál;
  • použití dřeva, ať již v podobě celých kůry zbavených klád, nebo uzavřených děrovaných koryt; vhodné dřevo může být buk s tvrdým dřevem a kupodivu i měkká olše; důležité je, aby se dřevěné části nacházely bezpečně pod hladinou spodní vody; Nejrychleji dřevo odchází, pokud je střídavě ovlhčováno a vystavováno vzduchu;
  • dočasné stružky - varianta používaná v minulosti (např. Valašsko), kanálky vytvořené předchůdcem pěchováku (6), což byla polovina tenčí klády na násadě, používal se k vytvoření dočasné sítě odvádějící převážně po povrchu tekoucí vodu; nouzové opatření, jež erozi směrovalo do úzkého prostoru stružky a při vhodné geometrii umožňovalo nesenou zeminu z části deponovat v nějaké větší louži;
  • otevřené drenáže - příkopy, ať již zpevněné nebo nezpevněné - omezené sypným úhlem (8).
U poslední uvedené alternativy bych se rád chvilku zastavil. Jsem si vědom, že ze všech uvedených možností se otevřené příkopy, zvláště ve své nezpevněné variantě, zdají být nejlepším možným řešením (snadno se budují a udržují, lze jich částečně využít místo retenční nádrže...). Zklamu vás. Nejsou nejlepší. Vlastně docela škodí. Jak jsem naznačoval v článku pozastavujícím se nad "přírodě blízkým" zemědělstvím, tak i vyjeté cesty, postupně se měnící v úvozové, sloužily jako (většinou nechtěná) součást meliorační sítě. To znamená, že místo svého vzniku opustilo nemalé množství materiálu - půdy a budoucí půdy. Naši předci si toho byli vědomi a občas s tím také něco dělali (9). Jen pro shrnutí, co nám provádí otevřené příkopy:
  • na rozdíl od podpovrchových instalací sbírají i vodu tekoucí po povrchu bez nutnosti prostoupení půdním profilem; tím urychlují odtok z krajiny;
  • povrchovým odtokem je snižována retenční schopnost krajiny;
  • zrychlení odtoku vede k silnějšímu povrchovému odnosu, jež způsobuje zařezávání příkopu do podkladu a tak působí jako zesilující zpětná vazba;
  • dochází k růstu kulminačního průtoku na tocích níže po proudu - rychlejší a mohutnější vlna.
To co mne nejvíce bolí je růst eroze.
Pokud není jiná možnost, jak snížit hladinu spodní vody na větší ploše, tak se nám velmi zužuje manévrovací prostor. Dovolím si doufat, že problém, který budeme řešit, bude z jiné kategorie. Obvyklejší je nutnost odstraňovat následky lokálního výronu, a ten již lze řešit pomocí povrchových instalací. Můžeme použít kombinaci zasakovacích kanálů (swale - naposledy jsem o nich česky četl asi na Soběstačnosti - jen nevím kde) a retenčních nádrží vybavených vhodně upravenými přepady. Nepodceňujte, prosím přípravné práce a vlastní provedení.
  • Horní hrana hráze zasakovacích kanálů by měla být na jedné hladině s výjimkou přepadů.
  • Pečlivě vyberte a určete místo pro vybudování přepadů. Hranu přepadu zpevněte. Možná bude stačit hustě kladený lomový kámen. V opačném případě riskujete, že za přívalových srážek, kdy se k výronu připojí i plošný povrchový odtok, dojde k narušení prostoru přepadu a vzniku hlubšího koryta. Důsledky určitě zažil každý, kdo kopal nad nějakou stavbou záchytné kanály. Ta potvora (voda) si dokáže vždy najít další cestičku a z malého pramínku máte rázem strouhu.
  • Pokud je přepad zaústěn do dalšího kanálu (kaskádová struktura) uvažujte o zpevnění celé plochy přepadu a jeho zaústění. Variantou může být napodobení výtoku skrze morénu. Každopádně počítejte s tím že při sklonu přesahujícím 10 - 12 procent (od asi pět a půl stupně) bude erodovat povrch půdy.
Nakonec je zcela klíčové udržení roviny při přípravě výkopu. Právě to může být obtížné, pokud pracujeme v členitém terénu nebo v porostu. Vrstevnici lze udržet pomocí vytyčovacích "pravítek" a vytrvalým měřením vodováhou (hadicovou). Případně si vytvořit obdobu nivelačního dioptru. Alternativou je použití něčeho, co je v anglofonní oblasti vtipně nazýváno "A-frame" (10). V našich krajích se tomu říká sáhovka (11). Respektive základu z něhož pomůcka vzniká. Jednoduchý dřevěný rám tvarem připomínající velké tiskací písmeno A, doplněný o malou olovnici zavěšenou ve vrcholu (hrotu "A") rámu. Výhodou tohoto zařízení je, že s ním lze pracovat, narozdíl od hadicové vodováhy, i v jednom.

A.

Zdroje a literatura:

1) Dosažení plného zimní zalednění Hudsonské zátoky - za povšimnutí stojí, že letos došlo k plnému zalednění, až skutečně letos. Přibližně o měsíc později než v jiných letech.
2) Tak takhle nám kouzlí matička příroda. Při následném tání byly v některých vývěrech zřetelné ledové kupy vysoké i 10 - 15 centimetrů.
Vlastní foto

3) Nastavení veřejného registru půdy, tak aby se zobrazila mapa meliorací (podle bývalých okresních správ).

4) I. vojenské (josefské) mapování - Čechy - velice hezké mapy, občas někdo zjistí, že je usídlen v bývalém korytě potoka

5) Fotografie pracovní skupiny z kalendáře firmy BASF pro rok 2008 - odvodňování pozemků v Dlouhé u Nového Města na Moravě v roce 1927. Autor fotografie mi není znám.
Povšimněte si uskladněných trubek z pálené hlíny. Určitě jsou soběstačnější než současné plastové "husí krky". Pro správnou funkčnost vyžadují pečlivé uložení a překrytí spáry.

6) Pro základní výkopové práce se používaly krumpáče, rýče různé šířky. Pro vybírání materiálu a zahlazování dna předci používali různě tvarované lopaty nebo "kleště". Podle vyprávění byly lopaty ohýbány do roztodivných úhlů, tak aby nebylo nutné do hlubokého a přitom velmi úzkého výkopu vstupovat. Za příklad byla uvedena lopata s rovným hladkým dnem (deskou), zvýšenými okraji a s násadou v ostrém úhlu k železu, kterou měl vyrobit kovář ze starého rovného rýče. Podobně k ukládání trubek používali tyč nasazenou v pravém úhlu k násadě.
Obrazem - uvedené stránky jsou praktickým úvodem k danému problému.
Drenážní nářadí (a- sakovák, b- naběrák, c- pěchovák)

Poslední pozůstatky...
vlastní foto

7) Různé varianty drenáží v řezu (zdroj)

Drenáže 1- z drenážních trubek, 2- z cihel, 3- z plochých kamenů, 4- z hrubých kamenů
Obr. 3: Řez drenáží do vsakovací jámy (1- svodnice, 2- zaústění sběrného trativodu, 3- krycí střep, 4- štěrkový zápys, 5- štěrkový podklad, 6- jemnější zásyp, 7- zemina, 8- hrubý štěrk)

V běžných podmínkách můžeme počítat s hodnotou mezi 30 a 45 stupni. Dávejte si pozor u hodně písčitých půd a jílů. Oba případy mají tendenci při přesycení začít "ujíždět" - prakticky tečou.

9) Vlastní foto. Zbytky terasovitých políček pokryté listnatým lesem na Bílé hoře, Štramberk
Pokud oblast navštívíte, tak rozhodně doporučuji procházku po Bílé hoře. Pro mne to byl velmi silný zážitek a strávil jsem hodnou chvilku okukováním a poměřováním. Tedy hned, jakmile jsem pochopil na co se ve skutečnosti dívám. Přechody z terasy na terasu přesně na vytočení spřežení, perfektní rozmístění a udržování minimální šířky. Nádhera. Terasy dostaly sto bodů.
Ještě jednou - tentokrát Google maps
Jo a abych nezapomněl - Trúba nula.

10) A-frame
Doporučuji nastavit rozteč konců noh na jeden metr, pak při délce nohy 1 m je výška konstrukce přibližně 80cm. To je dostačující pro práci bez přílišného hrbení, ale ještě s ním dokážete projít pod větvemi stromů a větších keřů.
Po zavěšení olovnice (cokoli co napne použitý úvazek) rám postavte, tak aby nohy byly přibližně ve stejné rovině. Označte pozice nohou a na příčníku označte pozici úvazku olovnice. Poté rám podél svislé osy pootočte, tak aby nohy byly znovu na značkách, tentokrát prohozené, a znovu zaznamenejte na příčník pozici úvazku. Pokud nejsou značky na sobě, vytvořte v polovině jejich vzdálenosti finální značku pro vodorovné postavení. Teď jste schopni snadno a rychle hledat vrstevnice i v obtížněji průchodném terénu.
Jen nezapomínat na označování polohy odměřující nohy rámu v terénu.
Možné vylepšení pro přípravu výkopů svodnic spočívá ve vytvoření stupnice na příčníku. Jednoduše si ustavíte rám do roviny a za postupného zdvihání (podkládáním) jedné nohy zaznamenáváte na příčníku dosažené polohy úvazku. Poté zopakujete stejný postup i s druhou nohou. Doporučuji zdvihat postupně vždy o dva centimetry. Dosažené hodnoty vám ukazují sklon postupně 2, 4, 6, 8 procent, což odpovídá sklonu 1:50; 1:25; 3:50; 2:25 (1: 12,5) atd.
Pokud si rám ještě doplníte o snímatelnou vodorovnou podstavu - jednoduše prkno s rovnou spodní hranou - můžete konstrukci, pokud je dostatečně robustní, použít i k ověřování rovnosti plochy a spádu zároveň. Tohle se může ukázat docela výhodné při srovnávání dna úzkých výkopů, kam je umísťování případných "laviček" poněkud kontraproduktivní.

11) Sáhovka (A-frame) eng
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elvis | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:08 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

2 WaclawT | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 15:22 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama