Ohrožení?

6. března 2011 v 22:04 | AgriCE |  Na aktuální téma, nebo-li co mě štve
Přesně podle přísloví o potrefeném zástupci vodní drůbeže cítím potřebu reagovat na některé komentáře a články zveřejněné v poslední době na českém netu. Předem musím případného čtenáře upozornit na skutečnost, že tento článek je čirou spekulací a pohráváním si s tou nejsubtilnější věcí - vírou.

Nejprve se pokusím trochu uklidnit emoce. Nehodlám tu popisovat katastrofické kolapsoidní scénáře (to nechám na jindy). Co se pokusím nastínit je pohled na potenciální ohrožení a jejich možné dopady. Považuji za pravděpodobné, že mnohé z reakcí budou nepříjemné a naštvané. Bohužel, patří to k věci. Pojďme se podívat, co pěkného má naše západní civilizace naloženého na hřbetě.
Globální oteplování
Velmi nešťastný název pro tučnou nepříjemnost. Někteří na něj přísahají s veškerou osobní vírou. Jiní ho se stejnou vehemencí odmítají a považují ho za největší hoax. Hlavně odmítají jeho antropogenní složku. Osobně raději mluvím o extremizaci počasí, protože mám pocit, že od devadesátých let pozoruji první extrémní fluktuace v ročním chodu počasí - distribuci srážek.
Hezkou ukázkou dopadu GW jsou změny v trvalých travních porostech. Společenstva rostlin, adaptovaná na obvyklý průběh počasí v lokalitě, jsou citlivá na meziroční změny, ale hlavně jsou tyto změny dobře viditelné. Příkladem může být porost s převahou ovsíku vyvýšeného (Arrhenatheretum) s dominantním doprovodem lipnice luční a srhy říznačky. Za běžného průběhu počasí můžeme mít na každé tři normální (ve smyslu padesátiletého průměru) roky po jednom roku suchém a jednom vlhkém. Porost je za takového stavu poměrně stabilní a dává slušný výnos (přes tři tuny sena). Ovšem pokud dojde ke změně v množství a nebo hůře v distribuci srážek, uvidíme poměrně rychlou změnu. Už po třech letech suché série (srážky nižší než normální a mimo růstové období) jsou rozeznatelné změny. Změny k horšímu. Z porostu zmizela srha, o svou dominanci přišel ovsík. Novým šéfem je společenství úzkolistých kostřav (Festuceum angustifoliae), jako například kostřava ovčí. Ve vlhkém roce můžeme počítat s výnosem okolo 1 - 1,5 t sena z ha. Kvalita takové píce je bohužel poněkud pofidérní. Ovšem v suchém roce se smiřme s výnosem v řádu jednotek metrických centů. Podobně, ač ne tak zřetelně, probíhá vývoj i v případě kultur na orné půdě. Za suchých let je porost prořídlý se všemi důsledky (nutnost použití opravných zásahů herbicidy, nižší výnos a utilizace hnojiv, zvyšování půdní semenné banky, problém výdrolu, nouzové dozrávání a pod.). Za let vlhkých dochází k enormnímu nárůstu plevelů z půdní reservy, rozvoji houbových chorob, polehnutí porostu a podobně, s jediným jasným výsledkem - snížením kvality a velikosti sklizně. Nevím jak vy, ale já tohle za hrozbu považuji.
Omezení primárních energetických zdrojů
Na téma snížení dostupnosti fosilních paliv a přechodu k alternativním zdrojům už bylo popsáno neuvěřitelně bitů. Každý zvolme dle své víry, zda považujeme fosilní zdroje za fosilní či abiotické a zda je alternativa alternativou, nebo fanatickým výkřikem odmítače, případně něčím mezi. Osobně považuji potenciální omezení dostupnosti primárních zdrojů za hodně velkou hrozbu, i pokud se splní ty nejfantastičtější předpoklady zástupců rozvoje OZE, a možná, že právě tehdy.
Degradace ekosystémů
Pod tento nadpis si dovolím zařadit následující "drobnosti".
Degradace půd - dle různých pramenů je uváděno jako ohrožené a postižené degradací až 40 procent orné půdy. Pod pojmem degradace si můžeme představit erozi, zasolování, ztrátu organické hmoty a další. Degradované půdy přes masivní dotaci energeticky náročných vstupů nedosahují produkce srovnatelné se zdravou půdou. Nedokáží zachytit ani běžné množství srážek a dochází k povrchovému odtoku se všemi negativními důsledky. Navíc je snížena jejich retenční schopnost a tak neumožňují saturaci potřeb rostlin ve stále se prodlužujících obdobích přísušku (Čína).
Degradace lovišť (overfishing) - komické na tomto tématu je, že důsledky "přelovení" si část lidstva mohla vychutnat takřka v přímém přenosu jako součást kataklizmatického koktejlu, stojícího za kolapsem populace Velikonočního ostrova. Přesto je dnes až 75 procent lovišť buď vyčerpaných, nebo lovených nad míru přirozené obnovy.
Rušení pralesů - důsledek regulérní ekonomické aktivity zaměřené na těžbu dřeva, rozšiřování orné půdy a pastvin, pěstování palmy olejné, výrobu dřevěného uhlí nebo třeba papírenské suroviny - eukaliptu. Nechtěným vedlejším efektem je drastická vodní eroze, ústící ve zničení většího množství půdy než bylo mýcením získáno. Za příklad může sloužit Haiti ve srovnání se svým hispaniolským sousedem, Dominikánskou republikou, nebo třeba Madagaskar a jiné. Pokud máte pocit, že tohle u nás nehrozí, tak si jen představte důsledky hromadného očekávání zimního výpadku v zásobování plynem. Nejlépe pokud by se to mělo stát už druhou zimu za sebou.
Degradace vodních zdrojů - zhruba každý sedmý člověk na planetě nemá přístup k čisté pitné vodě a i oblasti dříve zásobené dostatečně jsou stíhány suchými roky v důsledku změny klimatických vzorů. Spotřeba vody roste i v souvislosti s růstem intenzity zemědělství. Je třeba připomenout, že země v Africe, ač již teď mají problémy s zajištěním dostupnosti vody pro vlastní populaci patří mezi světové (Keňa) exportéry řezaných květin. Důsledky jsou zřejmé již dnes - vody jednoho z deseti světových toků nedosáhnou moře. Přitom růst životní úrovně v dosud rozvojových zemích je spojen s růstem spotřeby vody, a tak bývá její nedostatek jednou z příčin neměnné chudoby.
Snižování biodiversity - do této kategorie spadá i "white nose syndrome" (Geomyces destructans) u amerických populací netopýrů. Podle nepotvrzené informace je napadení evropských populací způsobeno totožným kmenem (dle genetiky), ale nedosahuje tak drastické (až 100 %) úmrtnosti jako ve státech. Pokud jsou ohroženi vyhynutím netopýři nebo například tygři či sloni, tak je to nepříjemné, ale pokud jsou masově likvidováni polinátoři typu včely medonosné (CCD - snad kombinace dvojice chorob), tak to přestává sranda.
Ekonomika
Poslední uvedená, ale zdaleka ne nedůležitá. Hybatelka životů. V současnosti zmítaná nekrizí a nechutně bohatá cloumá našimi životy, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Západní (rozvinuté) civilizaci se po dlouhém úsilí podařilo odstranit ze svého území značné množství životní prostředí znečišťujících, energeticky náročných, avšak produktivních technologií a přešla do kognitivní ekonomiky. Přiznám se bez mučení, že nechápu na co mysleli naši mocní, že tohle připustili. Je sice pravda, že poprvé v historii roste HDP bez nutnosti růstu spotřeby primárních energetických zdrojů, ale ty konsekvence! Čím budeme platit za import životně důležitých surovin? Čím budeme platit za import každé zbytečnosti jež nás napadne, když jsme její výrobu outsorcovali. SNY?! Možná toto nepovažujete za ohrožení, ale já tedy ano. Dokonce půjdu ještě dál a dovolím si tvrdit, že mám pocit, že se pohybujeme po stezce vedoucí do zapomenutí třetího světa.
Na všech sepsaných ohroženích je nejděsivější jejich vzájemně se posilující působení. Plnohodnotná synergie v působení a vzájemně se vylučující řešení. Často tak vytloukáme klín klínem, když například na podporu biodiverzity omezujeme užívání agrochemikálií s nechtěným účinkem na potravinovou bezpečnost. Mnohé z uvedených potíží dokázaly dostat do kolen nebo alespoň otřást nejednou říší nebo civilizací minulosti - nehodlám rozvádět, snad stačí knihy od Joseph A. Tainter, Kolapsy složitých společností (Dokořán) nebo Jared Diamond, Kolaps. Proč společnosti zanikají a přežívají (Academia).
Kde pak vzít jistotu, že jsme výjimka?
Samotné poznání a učení se je založeno na hledání pododbností a vzorů a jejich opakování. Proč nejsem ochoten předpokládat, že když je jednou v Newtonovském vesmíru dva a dva rovno čtyřem, že příště tomu nebude také tak? Odpovědi ve stylu "Vždyť vidíš, že k tomu nedošlo!" s nevyřčeným "dosud", mne velmi neuspokojují. V biologii samotný předpoklad, že něco bude dál existovat jen proto, že to žilo (s nevysloveným - dosud), není zrovna dobrou zárukou.
Neodbytně se vtírá podobenství například s termoregulací. Při růstu/poklesu teploty periferií těla jsou uváděny v činnost teplotu regulující mechanismy. Charakteristicky (a mimo jiné) se jedná o třes pro zahřátí a pocení pro ochlazení. Pokud změna teploty pokračuje, dojde s překonáním mezní teploty docela rychle k ukončení činnosti termoregulačních mechanismů - tělo to vzdá a je šťastné. V případě podchlazování je u člověka možné počítat se samovolným (vlastními silami) návratem k normálu ještě od tělesné teploty 28 stupňů Celsia. Pod touto teplotou mohou být změny nevratné a teploty pod 25 stupňů jsou bez pomoci většinou fatální. Vysoká teplota (přehřátí) vás zase dokáže zabít i se zpožděním v řádu hodin nebo až dnů následkem selhání poškozených orgánů.

Pokud se rozhlédnu po okolí, nemohu než konstatovat, že se náš svět nemůže rozhodnout, zda se má třást či potit.

A.

PS: K tématu změn klimatu ještě třeba stav hladiny v jezeře Mead - zásadní zásobárně pro Kalifornii
nebo:

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 honza | 7. března 2011 v 23:18 | Reagovat

Clovek to cte, vsechno takhle pekne v rade vedle sebe... a nemuze se rozhodnout, jestli ta melodie, ktera mu neodbytne zni v hlave, je Gloomy Sunday (neznam ten madarsky nazev) nebo To Ostatnia Niedziela.

Skoro se vnucuje, ze nas ceka dalsi... http://www.youtube.com/watch?v=n1Z7ozQhsqs

Dekuji za clanek

2 Martin Střelec | E-mail | Web | 12. března 2011 v 7:17 | Reagovat

Zajímavý článek! V rychlosti mne napadají dvě poznámky:
1. Globální oteplování už se přece dávno neříká - právě proto, že se vlastně neví, jestli to ve výsledku bude oteplování. Standardní politický a mediální pojem je "climate change" neboli změna klimatu, což do jisté míry koresponduje s tím, co píšete.
2. Opravdu znáte případ, kdy se vlivem sucha změnila ovsíková louka na porost s kostřavou OVČÍ? Dokázal bych si ještě představit porost s dominancí kostřavy červené, který bývá většinou oligotrofní (tedy nikoli sušší) variantou ovsíkových luk. Ale porosty s kostřavou ovčí bývají na dost jiných stanovištích a ani se pořádně nedají kosit, využívají se hlavně k pastvě.
Ale nepopírám Vaše závěry, jen mne zajímá, zda takový případ opravdu znáte.

3 AgriCE | 12. března 2011 v 18:07 | Reagovat

[2]: V podniku máme minimálně dvojici luk na mělkých půdách kde dnes je porost se značným (dominantním?) podílem K. ovčí. Většina jsou porosty s kostřavou červenou a příbuzenstvem a k. ovčí a příbuzenstvem. Ty dvě louky už dnes nejsou využívány. Horší je, že změna postihuje (jak se zdá) další a další...
A.

4 Martin Střelec | E-mail | Web | 12. března 2011 v 22:40 | Reagovat

Aha ... díky za odpověď. Ta mělká půda docela sedí - v souvislosti s kostřavou ovčí. Nemůže nástup úzkolistých kostřav souviset i se změnou režimu hnojení? Jste-li podnik, pravděpodobně máte louky přihlášené do agro-envi opatření a hnojíte třeba jen 60kg N/ha (nebo i nic, jste-li v CHKO), nemůže to být i tím?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama