Kam vedou cesty dlážděné dobrými úmysly?

26. května 2011 v 11:16 | AgriCE |  Na aktuální téma, nebo-li co mě štve
Čas od času se mi poštěstí narazit na věci velmi zajímavé. Stejně tak i tentokrát, kdy mi byly doporučeny články k potravinové bezpečnosti na serveru společnosti Globopolis (1). Konkrétně lze mluvit například o článku "Proč jedna miliarda hladoví?" (2). Velmi pěkně zpracovaný (fakty nabitý) materiál nakonec obsahuje, alespoň dle mého názoru, chybu. Malé přehlédnutí, jež naplní ústa hořkostí.
Prosím, vezměte na vědomí, že dnešní článek popírá humanitu, soucit a vůbec civilizovanost. Dále čtěte jen na vlastní nebezpečí a s tímto smířeni.

Příroda se řídí trochu jiným souborem pravidel než mezilidské vztahy. Pokud někoho naštvete, je nejlepší cestou k nápravě už to nikdy nedělat. Pokud naštvete přírodu, je nejlepší už to nikdy nedělat. Ovšem, obvykle samotné "už to nedělat" k nápravě nestačí. Stejně tak nemusí pouhé odstranění původních příčin odstranit existující problém.
Pověstný zakopaný pes je skryt ve vyprávění Arimy z Etiopie. Cituji:
"Kdysi nám tu stále pršelo. Nebyla sucha. Dobytek byl tučný. Měli jsme také velké množství mléka a másla. Nepřesunovali jsme dobytek za pastvou na moc velké vzdálenosti, protože jí bylo dostatek rovnou tady ve vesnici, na pastvinách byly rovněž květiny. Nemuseli jsme ani chodit daleko pro vodu, protože naše vesnice měla dostatečný zdroj: napájel se z něj dobytek" (2).
Dovolte mi citovaný odstavec rozvést. A začít poněkud zeširoka.
První, nač se musím zaměřit, je BOHATSTVÍ - kdysi jsme byli bohatí. Zde je namístě si připomenout, jak je a bylo vnímáno bohatství. "Dobytek byl tučný" ... a bylo ho hodně, dodávám. Ouha, zdá se, že toto autor původního textu poněkud přehlédl. Ostatně, není se co divit, že jsou důsledky uvedeného faktu lehce přehlíženy. Vždyť touha po navýšení sociálního postavení je vlastní jen nám, občanům rozvinutého světa. Ne nadarmo se zpívá o naplnění dvorku hlučnou drůbeží, aby celé město vidělo a slyšelo, že zde žije ten, co si to může dovolit (3). Máte pocit, že je nám to cizí? Dnes si většina spoluobčanů poměřuje ztučnění kont ne velikostí a ztučněním stáda skotu (výrobní prostředek), ale ještě nesmyslněji, například zaparkovaným "bavorákem X šestkou" (spotřební zboží).
Přehlíženým důsledkem faktu, že stád bylo hodně a tučných, je vysoké přetížení pastvin. V jiném typu klimatu by to nemuselo tolik vadit, ale na hranici savan je situace trochu odlišná. Pokud v našich šířkách vypasete louku "až na prach", můžete se celkem spolehnout, že se po prvním vydatném dešti asi znovu zazelená. A teď si představte, že ten deštíček přijde po pár měsících spalujícího žáru a je jemný jak z natlakované hasičské proudnice. Důsledky jsou neodvratné. Pastviny mizí. Připojme k tomu snahu své těžce nabyté bohatství udržet, vedoucí k porušování tradičních zásad udržitelnosti, a máme tu kombinaci faktorů, jež dokáže zahubit krajinu i bez klimatické změny.
Druhé zaměření pozornosti souvisí s prvním. Bezprostředním důsledkem zlepšení životních podmínek dostatkem stravy, doplněné občasnou dodávkou civilizačních výdobytků, je růst populace. Dokud stačí zdroje a pravděpodobně ještě o trochu déle. Je to zcela logické, neboť další pár rukou v hospodářství je podstatný rozdíl. Pak následuje otřes, vedoucí k jejímu přizpůsobení. Lidé začnou umírat spolu se svými stády a stejně jako ta stáda. Hlady. Žízní. Podvýživou.
"Kdysi jsme neznali nemoci. Chodila jsem nahá a bosá v dešti a nechávala jsem si omývat tělo chladnou vodou, ale nebyla jsem nemocná. Každý den jsme pili mléko, měli jsme nadbytek másla, v těch dobách jsme nevěděli, co jsou to nemoci. Nemoci a podlomené zdraví se objevily poté, co jsme přešli na pěstování obilovin, přestali jsme pít mléko a jíst máslo a začali jsme pít čaj" (2)
Další úrovní ironie je skutečnost, že snaha nasytit populaci vedla k rozvoji rostlinné produkce. Právě v době, kdy dochází k růstu nestability klimatu. Je v jejich podmínkách rozumné očekávat, že na místě osevu bude za tři měsíce i něco jiného než suchý písek?
Pojďme nahlédnout do navrhované strategie řešení nehumánní situace hladovějících. Cituji:
A. SOUSTŘEDIT STRATEGIE POTRAVINOVÉ BEZPEČNOSTI NA DROBNÉ ZEMĚDĚLCE A PODPOROVAT DROBNÉ ZEMĚDĚLSTVÍ.
B. ZAJISTIT, ABY BYLO PRÁVO NA POTRAVINY VYMAHATELNÉ PROSTŘEDNICTVÍM NÁRODNÍCH SOUDNÍCH SYSTÉMŮ.
C. PODPOROVAT ADAPTAČNÍ A ZMÍRŇUJÍCÍ OPATŘENÍ ZAMĚŘENÁ NA KLIMATICKÉ ZMĚNY.
D. ZASTAVIT ŠKODLIVÉ OBCHODNÍ A ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY PRŮMYSLOVÝCH ZEMÍ. (2)
Pokud, u vědomí předcházejících odstavců, podrobíme jednotlivé body strategie malému rozboru, můžeme zjistit následující.
Ad A. - Ukázka vyhánění čerta ďáblem. Jednou z příčin byla snaha drobných zemědělců zvýšit své bohatství a s tím spojenou prestiž. To znamená, že bez změny pohledu na sociální statut dojde s podporou k dalšímu roztočení ničivého cyklu.
Ad B. - Právo na určitý statek automaticky neznamená jeho existenci. Kde získají prostředky na uhrazení importovaných potravin? Velmi ironická situace v případě, že jediné co mohou vyvážet jsou jiné potraviny.
Ad C. - Na adaptaci je nejobtížnější prosadit změnu, protože změna ve způsobu života vyžaduje buď setrvalý a dlouhodobý vnější tlak nebo široký konsensus na znalostní bázi. U společnosti jež předpokládá, že pohromy klimatické změny jsou způsobeny kletbou, bude dosažení změny poněkud "obtížné".
Ad D. - Asi jediný bod ke kterému bych neměl připomínky. Tedy hned, co si ujasním ,co všechno je skryto pod slovem škodlivé.

Položme si otázku, co lze s problémem zvaným hlad udělat. Odpověď se vám nebude líbit. Stejně, jako se nelíbí mě.
Pokud předpokládám, že to na co se dívám, je ukázkou nárazu na nosnou kapacitu prostředí, pak je má odpověď předem jasná. Je nutné snížit počet obyvatel. Ostatně, přesně toto se v postižených místech děje. Lidé umírají - hlady, na následky zranění, nemocí. Je celkem lidské, že pociťujete soucit. Poslali jste pár tisícikorun na pomoc hladovějícím? Uvědomujete si důsledky svého jednání?
Vaše pomoc způsobí, že dnešní hladovějící děti dosáhnou pohlavní dospělosti a budou mít děti. Pravděpodobně více než jedno nebo dvě. Potom budou potřebovat novou pomoc. Mohutnější. Jednoho dne přestanou lodě s obilím připlouvat v dostatečném množství. Pak všichni zemřou.
Přijde Vám to kruté? Nebojte, i nás to čeká.

"Příroda nezná odměny ani tresty, jen důsledky."

A.
Použité zdroje (stav k datu uveřejnění)
2) Policy paper "Proč jedna miliarda hladoví? Fakta a mýty" (PDF!)
3) Fiddler on the roof - If I were a rich man
I'd fill my yard with chicks and turkeys and geese and ducks
For the town to see and hear.
Squawking just as noisily as they can.
And each loud agay and ago and aga and aca
Will land like a trumpet on the ear,
As if to say here lives a wealthy man.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karel | 26. května 2011 v 12:23 | Reagovat
2 František Marčík | E-mail | Web | 26. května 2011 v 19:05 | Reagovat

Díky za pěkný kritický článek. Zítra ho vložím na EB.

Pár poznámek k němu, poněvadž se mi zdá, že na to patříte příliš jednostranně a povšechně. Zdá se mi, že uvažujete v intencích myšlení světa, na nějž jsme byli a stále namnoze jsme zvyklí.

K bodu A. ona ta změna pohledu na prestiž a sociální postavení může přijít dost dobře "úplně sama", víte, nač tím narážím... A to paradoxně může vyznít ve prospěch tohoto bodu. Může ale nemusí, poněvadž u scénáře homo homini lupus, u Mad Maxe či Cesty toto nemá smysl uvažovat. Takže zatímco dnes se tamější noví zemědělci obracejí do světa s tou vyhlídkou, že budou vtaženi do veletoče světové ekonomiky, s nimž jim poplyne alespoň jakýs zisk, kterým budou s to nasytit, ošatit a do školy poslat svoje děti, tak za nějaký čas můžou být taktéž na výši, ale dočista jinak, bez přímého přičinění, ale za to nezamýšleného onoho veletoče.

Afrika, co ji tak znám z vyprávění lidí, co tam právě jezdí "dělat dobro", je kontinent obrovských rozdílů. Argumentace, že svojí tisícovkou, kterou tam posílám, zadělávám na to, že to tam jednou v budoucnu bude ještě mnohem horší, náramně připomíná ten typ argumentace, kterým lze při troše té správné snahy dojít k úplně libovolnému závěru, například, že nejlépe je, abychom se my tady nenasytní v Evropě spáchali kompletně sebevraždu, abychom uvolnili místo hladovým a chudým, kteří po nás sem zavítají a kteří nejsou dědici evropské tradice s jejími lidskými právy a dalšími výdobytky a tudíž se tu po naší hromadné smrti navzájem jejich počty pěkně srovnají, až ten který ekosystém dozná své rovnováhy a bude po veškerých starostech... Takto uvažovat je přeci příliš mechanistické, příliš deterministické. Takto ony lidi, kterým máme potřebu pomáhat, zbavujete zcela svojí odpovědnosti. Přitom za 10 let zejména v zemích MENA, ale i v jiných rozvojových zemích budou jejich vyhlídky dočista jiné, než jsou nyní, a to proto, že se promění jejich svět (ten navíc mnohdy zůstane tentýž), ale svět náš, k němuž i oni upínají tolik svých nadějí. A tak se obrátí zpět ke svému, ale mnohdy budou o něco znalejší a schopnější se změně přizpůsobit, mimo jiné mnohdy díky rozvojovým programům, které tam probíhají. Velkým tématem těchto programů je právě soběstačnost a setrvačnost změn, které s sebou přinášejí tak, aby když na ně dojdou peníze, mohly pokračovat dál, byť ne přímo jako programy, ale aby ta pozitivní změna, kterou přinesly, zapustila svoje kořeny. Takže když se dnes vysazují lesy a ovocné stromy a učíte ty lidi pečovat o krajinu s tím, že vám tato péče doslova nese svoje ovoce (vždyť přeci nejde jen o chov dobytka - ten je spíše zvykovou tradicí), nevidím důvod, proč v takovém případě hovořit o tom, že jim akorát zaděláváte na větší průšvih. Oni se totiž toho kýženého blahobytu nikdy patrně nedočkají. Overshooty už tam mají dnes. A jestli je tam budou mít za dvacet let, tak to přeci záleží především na nich. (Mimochodem, statistiky v tomto ohledu výrazně hovoří ve prospěch blahobytných společností, stačí se podívat na naši republiku, ale víme, co za tím vším je.) A mimochodem je i v našem zájmu, aby se naučili být soběstační a uměli se o sebe co možná postarat, poněvadž jinak hrozí, že nám tu budou jezdit desítky lodí denně.

B. Ano. To je dobrá poznámka. Tím spíše však platí A.
C. Nevím, zda je to míněno jako vtip, či co, ale jako vážné tvrzení toto vážně myslet nemůžete... Tedy rozhodně to jako zobecnění neobstojí. Navíc, onen konsensus na znalostní bázi může být velmi jednoduše dosažitelný i bez toho, aniž by obyvatelé Afriky masově četli nejčerstvější zprávy IPCC. Když vám vyschne studna nebo napajedlo, tak s tím koukáte co dělat a tolik vás zase nezajímá, jestli za to může bílý límec z Euroameriky. Takže prostor pro jednotnou znalostní bázi tu vskutku je velký. To máte podobně, jako to v tom výše odkazovaném rozhovoru zmiňuje onen šéf Nestlé u vody. Prostě v případech, kdy dojde například k přepasení obecních pastvin se kupodivu mnohdy otevírá prostor pro diskusi i mezi jinak velmi rozkmotřenými tábory, více o tom např. dílo Elinor Ostromové a případové studie z Haiti, Kuby, Austrálie, Švédska atp.

Na závěr dotaz stran eroze. Zajímalo by mne, zda je k mání nějaká publikace či studie, která by podrobněji popisovala vývoj eroze v naších zemích. Kupříkladu v době baroka z české krajiny téměř zmizely stromy (až na lesní oblasti) a eroze tu byla zcela nesrovnatelná s tou dnešní, kterou považujeme za velkou, a teprve až Marie Terezie vrátila svými nařízeními stromy do české krajiny. Coby naprostého laika mě tedy hned napadá otázka, jak se to tedy s těmi následky eroze má a jak dlouho kupříkladu trvá, než se ten který typ půdy "zhojí". Uvědomuji si, že srovnávám hrušky s jabkama, poněvadž cosi jiného je eroze úrodných půd, kde se pěstuje obilí, atp. a cosi jiného zase remízky, meze, aleje, stromořadí, sady atp. Ale přeci jen, jedno s druhým má co dělat a vrtá mi to hlavou mimo jiné i z toho důvodu, že i v Africe jsou snahy s erozí (podobně jako s deforestací a dezertifikací, což ostatně úzce souvisí) cos tropit. Předem podotýkám, že netuším, jaká je ne/úspěšnost těchto snah. http://www.youtube.com/watch?v=dWyduWsoy8o

3 AgriCE | 27. května 2011 v 17:46 | Reagovat

[2]: Děkuji z apodnětný komentář. Přiznávám, že jsem čekal něco ostřejšího. :-)
Odpusťte, že odpovím poněkud na přeskáčku...
Velmi mne pobavilo, že chov hospodářských zvířat je jen zvyková tradice. Netvrdím, že to skutečně na mnoha místech tak není, ale povšimněte si určitého vzoru. Na velmi mnoha místech s ekosystémy na hranici udržitelnosti civilizace žili a žíjí pastevecké národy. Ne, že by u nich nebyl chov tradicí, ale má to i své opodstatnění. Celé to souvisí s produkční schopností ekosystému. Pokud žijete v prostředí s nešikovným množstvím a (nebo) distribucí srážek je nomadické pastevectví východiskem. Umožňuje snížit koncentraci zvířat na pro prostředí udržitelnou hodnotu a přitom držet množství dostatečné pro zajištění obživy jedince. Například hustota 1 koza/ovce na 5 ha není dostatečná ani pro lovce, ale pokud máte stádo ekvivalentní 100 kozám/ovcím na plochu 500 ha můžete žít. Jen se nesmíte usadit. Pochopitelně, že pokud nejste usedlý, nepřipadá v úvahu plošné pěstování plodin (odhlédnu-li od nevhodnosti kraje - sahel, savany).
Další variantou tradice je „přílohové zemědělství“, jež provozovali třeba zrovna etiopané. To je výhodné v prostředí s klimatem dosti hrubým vůči pěstovaným plodinám – tedy v prostředí negarantujícím sklizeň. V takovém případě jsou pro vás hospodářská zvířata nikoli přímo existenční podmínkou, ale rozhodně kvalitativním parametrem, ovšem limitujícím hustotu obyvatel. Ostatně tento příklad je presentován i v mou znectívaném policy paper. Z různých důvodů přišli o svá stáda a jsou nuceni hospodařit v oblasti jež se k nim chová značně macešsky a nemají možnost, jak se vrátit k původnímu systému (nedostatek prostředků, nejsou vlastníci půdy, nutnost zdržovat se u distribučních center, změna klimatu atd.).
Ovšem ani v oblastech s vhodnými poměry není chov zvířat jen tradicí, ale zvláště pro malé zemědělce přináší řadu výhod (tažná síla, tržní hodnota, kvalitní potravina, hnojiva). Pochopitelně, že pokud obhospodařujete tisícihektarové plantáže, tak vás chov skotu netrápí. Úmyslně zdůrazňuji skot, neboť je multifunkční a vůči prostředí tolerantnější než koně.
Celý pohled lze zjednodušit, až na míru, že buď provozujete nějakou formu strojového (kovenční) zemědělství nebo jdete cestou manuálního zemědělství. Bohužel, to zároveň znamená volbu mezi výnosem a dřinou. Co by jste si vybral Vy, pokud by jste dostal možnost? Já určitě stroj.
S nutností použití stád souvisí i velmi pragmatická otázka. Co musíte udělat, pokud vaše zvířata spásají příliš mnoho pastvin? V první fázi je pustíte i na další pozemky, jenže jak stárnete, nohy vás už nedonesou tak daleko. Tehdy je třeba vzít nůž a snížit počet chovaných jedinců. Nebo znáte jiný způsob?
Odpusťte následující ironii. Pochopitelně, že ano. Nechám si vozit píci od souseda! Případně pozvu poradce, který mi ukáže, jak zrušit chov a pěstovat obilí. Co na tom, že budu muset zavlažovat.
Sám uvádíte, že afričané jsou v overshotu. To znamená, že dosáhli fáze kdy jejich stávající životní prostor nepostačuje k zajištění života. Nutně tedy buď musí snížit svůj životní standart (tohle je asi nejlepší vtip dnešního dne), ať již dobrovolně (na základě vědomé dohody, tedy ne znalostní) nebo nedobrovolně. Druhá varianta je obecně pravděpodobnější. Ve své podstatě toho matička příroda dosáhne i bez jejich přičinění. Bolet to bude stejně.
Ještě k vědomé dohodě. Tohle je IMHO jediný způsob, jak zrušit prokletí obecní pastviny. Otázka je jestli jste ochoten na vědomou dohodu věřit. Historie mne zatím přesvědčuje, že většinou nakonec převládne vliv mocnějšího a to tak dlouho, dokud mocnějším zůstane.

K povedené argumentaci. Osobně se domnívám, že vozit hmotnou pomoc je skutečně cestou do pekel. Pokud jim chceme pomoci, tak buď směrem k soběstačnosti (ovšem pak již žádná káva, či květiny v zimě) nebo je musíme za flígr dotáhnout do průmyslové civilizace. První varianta znamená hodně mrtvých, druhá varianta znamená taktéž hodně mrtvých. Liší se pouze časový horizont. A abych nezapomněl, tak v prvním případě se na to budeme koukat v telce. Ovšem v tom druhém se chutě přidáme.
Což se nakonec stejně....
A.
PS
Eroze - musím pohledat

4 karel | 30. května 2011 v 8:23 | Reagovat

cestujici potraviny

vime o tom vsichni, porad se o tom pise, ale jen pro pripomenuti

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-51966010-jak-cestuje-zelenina-rozinky-mame-z-chile-kopr-z-izraele-a-salat-ze-spanelska

5 karel | 30. května 2011 v 8:26 | Reagovat

[4]:
Podíl dovezených potravin narostl až po našem vstupu do Evropské unie. A to raketově. V roce 2000 byla víc než polovina zeleniny, kterou Češi snědli, tuzemská. A o osm let později už bylo dovážené zeleniny téměř 90 procent.

Nabídka českých supermarketů je teď světová. Mrkev z Nizozemska, bylinky z Izraele, hovězí z Irska, rajčata z Maroka, česnek z Číny. Aby ale potraviny cestující stovky kilometrů zůstaly v dobré kondici, spoléhají se jejich dovozci čím dál víc na moderní technologie.

[4]:

6 František Marčík | E-mail | Web | 30. května 2011 v 10:08 | Reagovat

Díky za obsáhlou odpověď.

Tak já narozdíl od vás mám o africkém a vím akorát o Masájích coby pěstitelých dobytka...

K těm overshootům. Opět, tamější situaci téměř neznám, nepochybně je i v Africe mnoho míst, na něž lze velmi přilehávě uplatnit termín overshoot. Ale narážel jsem tím spíše na životní podmínky, které připomínají podmínky overshootu, ale nejsou toliko dány překonáním limitů nosné kapacity prostředí. Mnoho afrických společností je řečeno evropsky tradičních, takže nemají příliš ponětí o tom, co se děje za hranicí jejich okrsku, natož jejich země. Rozvojové projekty, které právě že, jak jsem psal, mnohdy kladou velký důraz na soběstačnost a na to, aby změny, které přináší, zůstaly zachovány i po jejich skončení (aby se zkrátka změny prosadily a zakořenily), mi v tomto ohledu prostě jako cesta do pekel nevycházejí. Nevidím nic dábelského na tom, kdy se tamější obyvatelé naučí starat o svoji krajinu, poznají nové plodiny či zvířata (která jsou například uzpůsobená velkým záplavám)... A to, že se to dnes učí z nějakých dočista jiných důvodů, než kvůli jakým budou totéž provozovat za dejme tomu 10-20 let je ve výsledku dočista jedno, nebo ne? Nezapomínejte, že ty rozvojové projekty se nedějí skrzeva prostředky zelené revoluce. To je normální ekologické zemědělství a lopota. Ale abych tu nemluvil jen abstraktně. Podívejte se, pokud vás to zajímá, blížeji na některé rozvojové projekty, na něž narážím (přičemž upozorňuji, že ne všechny z nich splňují plně charakteristiku, kterou jsem výše nastínil).

http://www.siriri.org/co-delame/projekt-stromy/
http://udrzitelnost.cz/
http://hoavy.org/en/
http://permacultureglobal.com/projects (viz Afrika)

Krom toho vás odkáži ještě na jeden materiál zajímavý materiál, s kterým asi budete dosti nesouhlasit, ale jsou v něm docela pěkné grafy.

http://www.maxdunn.com/files/attachments/maxdunn/Max%20Dunn/Energy%20Flow%20in%20the%20US%20Food%20System.png

http://css.snre.umich.edu/css_doc/CSS01-06.pdf

7 AgriCE | 30. května 2011 v 13:56 | Reagovat

[6]: Vzhledem k nedostatku času zareaguji jen velmi zběžně, proto, prosím, berte uváděné údaje s reservou.
Nejprve k overshotu. Dle mého názoru, pokud se situace projevuje a la překročení, pak lze toto za překročení přijmout. Jsem zcela srozuměn, že jde jen o malé partie kontinentu. Díky absenci nadbytku fosilních zdrojů je nedokáží účinně vyvážet (jako evropa a spol). S tím souvisí i mé tvrzení, žře buď je budeme směřovat k soběstačnosti, ale potom jim nemůžeme vyvážet náš vlastní overshot. Případně jim můžeme pomoci ve vývozu jejich vlastního (indukovaného) překročení skrze přechod mezi developed. Pro nás to znamená:
var A) nedostatek zboží z dotčených oblastí a tudíž nepohodlí
var B) existenční ohrožení vlastním neexportovaným překročením
Toto je část důvodů, proč se na pomáhající organizace trochu zlobím. Domnívám se, že afričané uváznou na půl cesty, ani developed ani sustainable. To znamená, že nás nenažrané seveřany nebudou moci hodit přes palubu.

S žádným z uvedených odkazů nemám zásadní problém, naopak děkuji za graf, někde ho sice mám, ale nedávno jsem chtěl uvedená čísla použít a nemohl jsem, neb jsem si zabordelil zdroj.
Poslední dva jsou klasickou ukázkou dobrých úmyslů. Graf jen potvrzuje skutečnost, že jsme svou potravou značně zalinkovaní do FosPal. Původní text obsahuje určitá přehlédnutí. Doufám, že přehlédnutí (neúmyslná).
Použijí tvrzení o snížení spotřeby energie na Joule při organické produkci, ale opomenou sdělit, že
A) v některých zemích je podstatná také produkce energie na jednotku plochy, což při zhruba 60 procentním výnosu bio na konvenční poněkud hapruje; zdůrazňuji ještě znovu další zhoršení roční produkce vlivem prodloužení osevního sledu - ostatně v zem. praxi se nehodnotí výkonost za jeden rok, ale většinou za sled.
B) vlastní produkce se podílí na spotřebě cca 1/5 celku a odsuzovaná doprava jen 1/10. Největší podíl má zpracování a domácí skladování + příprava; ergo eat organic je pěkně k ho...
Řekněme, že dokáží srazit poměr 1:10 na poměr 1:3. Změní to něco?
Aby bylo možné považovat problém potravinové bezpečnosti za vyřešený tak musíme mít poměr alespoň 1:1. Raději ještě lepší. - U všech počtů s eroi je problém co vše započítat.
A.
PS zastávám názor, že pokud je člověk profesionál, bude bojovat naplno i předem ztracenou bitvu. Doufání a víra nehrají roli. :-(

8 karel | 1. června 2011 v 10:52 | Reagovat

Čeští pěstitelé okurek na strašáku nevydělají, už totiž neexistují

Náhodně vybraní zelináři na Litoměřicku a Lounsku Právu v úterý tvrdili, že nevědí o jediném kolegovi, který by ještě pěstoval okurky. Kvůli obchodním řetězcům, které dovážejí do Čech levné okurky ze zahraničí, byli prý donuceni pěstování okurek zcela odstavit.

„Domácích českých okurek je nedostatek, protože zdejší zelináři nemohli v konkurenci levných zahraničních okurek uspět, a tak začali raději pěstovat jinou zeleninu,“ řekl Právu zdejší pěstitel Martin Drahota, který sám, jak řekl, přešel na brambory.

„Na Roudnicku nepěstuje okurky už nikdo. Všichni přešli na jinou zeleninu, hlavně na brambory,“ potvrdil Právu zelinář Tomáš Chvátal z Hošťky.

Už ani na jihu Moravy
Velkopěstitele salátových okurek nenajdete už ani na jihu Moravy. „Salátovky? Vůbec. Já už jsem vzdal i nakladačky. Šly vždy chvíli na odbyt, dokud lidé zavařovali, v červnu, počátkem července, to zájem byl, ale pak, jako když utne. Pokud člověk nemá nasmlouvaný odbyt, nemají smysl ani nakládačky,” vysvětlil Zdeněk Jakubčík za Šakvic, proč opustil pěstování okurek úplně.

Totéž platí i na severu Moravy. Ředitel Agrární komory ve Frýdku-Místku Miroslav Doležal řekl, že neví ve svém okruhu o žádném zemědělci, který by okurky nebo jinou zeleninu pěstoval opravdu ve velkém. „Všechno se dováží z jiných zemí. U nás na to absolutně nejsou podmínky, pro zemědělce je to ekonomicky nevýhodné, protože nedostanou žádné dotace,“ řekl Doležal.

Předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Jaroslav Zeman se přitom domnívá, že drobní pěstitelé nepřestali před časem pouze s pěstováním okurek. „Většina jich skončila s farmařením úplně, protože neměla pro své produkty odběr. Tehdy doplatili na rozmach marketů dovážejících levnou zeleninu ze zahraničí,“ řekl Právu Zeman. Po odchodu některých zelinářů se podle Zemana počet drobných pěstitelů ustálil zhruba před čtyřmi roky. „Nyní při rozmachu farmářských trhů je jich však nedostatek,“ připustil předseda.

http://www.novinky.cz/ekonomika/234966-cesti-pestitele-okurek-na-strasaku-nevydelaji-uz-totiz-neexistuji.html

9 spamst | 1. června 2011 v 18:54 | Reagovat

hezky napsana surova pravda :(

10 AgriCE | 2. června 2011 v 2:06 | Reagovat

[8]: Děkuji za nahrávku.
Podle mého názoru je v našich zemích problém s cenou jen jednou stranou mince. Důležitá je i striktní sezónnost produkce. Proti tomu stojí požadavek na celoroční dodávku. Zároveň pravděpodobně klesá spotřeba konzervované produkce, IMHO pochopitelně, když je čerstvé zboží. To znamená, že bez rozmachu sezóních nákupů (za účelem konzervace) a tedy možnosti uplatnit většinu produkce za slušnou cenu, nelze očekávat návrat okurků na česká pole. Podobně to bylo u vajec, kdy po většinu roku tu byl přebytek zboží a mizerná cena, pak před svátky ceny vylétly a zboží šlo přesto na dračku. Lze najít i jiné příklady, kdy disproporce mezi návyky spotřebitelů a možnostmi místní produkce tuto ničí.
Konzumace lokálních potravin neznamená jen výběr místních producentů, ale v našich šířkách i brutální změnu stravovacích návyků.  
Pokud nejste dostatečně starého data vydání, doporučuji poptat se pamětníků, jak to bylo se zeleninou za "totáče". Většina nás skutečně jedla hodně lokálně.

[9]: Děkuji, snaha byla.

11 František Marčík | E-mail | Web | 2. června 2011 v 2:10 | Reagovat

Dnes vyšla doplňující studie ke studii D. Hughese o zemním plynu a plynu z břidlic, který se zabývá zemědělství a zemním plynem. Patrně vás bude zajímat: http://www.postcarbon.org/report/352719-natural-gas-report-supplements-public-health

12 František Marčík | E-mail | Web | 2. června 2011 v 2:15 | Reagovat

[8]: Nedomníváte se, že se v průběhu let mohou české stravovací návyky např. vlivem jistých turbulencí na trzích vrátit do starých kolejí?

13 AgriCE | 2. června 2011 v 6:10 | Reagovat

[11]: Děkuji za link, vypadá zajímavě.

[12]: Jsem si jist, že se vrátí. Otázka je, do jak starých. :-)

14 karel | 3. června 2011 v 7:26 | Reagovat

Nejen okurky. Česko ztratilo zeleninovou nezávislost

Čísla jasně dokazují, že někdejší zelinářská velmoc Česko (Československo) je zcela závislé na dovozu ovoce a zeleniny. Už není žádná plodina, ve které by se Češi uživili sami.

Okurky se dováží z 83 procent, cibule ze 60 procent, mrkev z 61 procent. Pouze u jablek (30 procent z dovozu) a brambor (23 procent) se ještě místní producenti pokouší odolat zahraniční konkurenci, ale sami uznávají, že se blíží den, kdy podlehnou.

http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/nakupy/clanek.phtml?id=702454

15 Filipos | E-mail | Web | 29. března 2012 v 14:20 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

16 Petr | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 10:35 | Reagovat

info

17 Martin | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 10:39 | Reagovat

info1

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama