Poučení z letního vývoje

6. prosince 2011 v 19:43 | AgriCE |  Podivuhodné technologie

Po 203 dnech se dne 10. 11. s námi rozloučilo letní krmné období. Po dlouho očekávaných mrazících jsem tak získal trochu času k nostalgickému (to tak!) ohlédnutí za právě skončenou sezónou a uvědomění si, co přinesla nebo (častěji) odnesla.

Zastavení první

Když jsem loni psal o oplocenkách pro kozy, nepředpokládal jsem jejich extrémně dlouhou životnost. Ovšem realita mne znovu (ostatně jako obvykle) vycvičila. Přece jen jsem neočekával, že to půjde tak rychle.
V popředí ležící příčníky tvoří ubohé zátiší poničené práce

Plotem na obrázku neprojelo auto, ani si s ním (na beranidlo) nepohrála rozdováděná kláda. Ne, takovou paseku provede, jen tak mimochodem, maličká tlupička roztomiloučkých divých prasátek. Díry v oplocení jsem sice čekal, ale když to skrz vezmou cvalem ("tudy chodíme my!"), to opravdu naštve. O to víc, že další část pomalu ale jistě začíná vypadat docela k světu. Pravda, musel jsem posekat přerostlou stařinu, ale ve srovnání s původním stavem...

Nevypadá to až tak špatně, ne?

Bohužel, lze se snadno dopustit omylu a nechat přežít i jedince, jejichž jediným cílem je škodit. Na následujícím obrázku je patrné autorovo opomenutí ve snaze nebít a živit porosty trnovníku (Robinia).

Tomuhle se říká: "Pro dobrotu, na hrabání - nástup!"

Ovšem toto přehlédnutí má jednoduché řešení. Motorová pila a je z toho rázem teplá boudička pro nějaké to kůzlátko. Jen bude chvilku trvat, než se zbavím i pařezu.

Zastavení druhé

Věnované taktéž tréninku, jímž mne obdařila matička příroda.
Letošní rok například předvedl, jak může vypadat nestabilní počasí. Od začátku senosečí, jež u mne celkem tradičně začínají v květnu a většinou končí v srpnu, byl nejdelší bezesrážkový interval pouhé 4 (!) dny. Samozřejmě, že připadl na dlouhodobě naplánovanou rodinou dovolenou koncem srpna, kdy jsem se nacházel v bezpečné vzdálenosti od možnosti dělat seno. To znamená, že jsem rodinu permanentně obtěžoval skučením, pokaždé, když jsme potkali rozdělanou louku, případně pracující stroje. A že jich bylo!
Zpátky k věcnému hodnocení - úhrn srážek za období únor - září (2/3 roku) byl, při z hlediska rostlin dokonalé distribuci (2 mm/den), celkem 538 mm (1). To representuje BĚŽNÝ srážkový úhrn za mírně nadprůměrný rok. Důsledky jsou nasnadě. Nárůst biomasy rozhodně nevypadal příliš tradičně.

Obvyklý relativní přírůstek píce v jednotlivých měsících roku (2)

Problém s konzervací píce tkví ve dvou rovinách, první, daný nedostatečnou délkou bezesrážkového období, je jasný. Prší - nesuší se. Druhá rovina spočívá v šílené rychlosti obrůstání, kdy se zkracuje interval, v němž působíme jen minimální škody. Například letos jsem se na části porostů vojtěšky dopracoval na pět sečí bez pozorovatelného oslabení rostlin - tzn. mezi dvojicí sečí bylo průměrně 30 dní (obvykle 40 a více). Pokud se obě potkají, může dojít k znehodnocení následující seče nesklizeným (neskliditelným) materiálem seče předchozí. Jak bych mohl vyprávět, když mi do skoro suchého sena pršelo cca 10 dní. Za tu dobu spolehlivě zarostlo. A byla švanda...

Zastavení třetí

Už když jsem na jaře psal oslavný článek o rašelině, předpokládal jsem jeho pokračování na podzim, respektive v období, kdy za běžných okolností definitivně přecházím na hlubokou podestýlku.
V letním období se oproti předcházející zimě podestýlka chovala najednou jinak. Zda za změnou stojí, jak předpokládám, nárůst v produkci moči způsobený odlišným složením krmné dávky, nebo jsou za tím jiné faktory, není důležité. Najednou jsem tu neměl normální hlubokou podestýlku, ale něco úplně jiného. Zjednodušeně, leč z praktického hlediska výstižně mohu uvedený stav popsat jako dvě podestýlky na sobě. Spodní vrstva, složená prakticky jen z čisté rašeliny, zajišťovala rozvod, jímání a pravděpodobně i rozklad moči. Na ní ležela tenčí přechodová vrstva slámy, jež se částečně inkorporovala do povrchu rašelinného plátu. Společně se chovaly jako tradiční hluboká podestýlka. To z hlediska péče představuje minimalizaci zásahů narušujících mikroklima ve stelivu. Než jsem se naučil eliminovat své chyby, šlo o obtížně splnitelný cíl. Opravné zásahy byly pravidelně vynucovány rozbahněním části podestýlky. Hloupá chyba.
Problém se podařilo vyřešit použitím správného managementu svrchní vrstvy. Opravdu jsem se začal k svrchní vrstvě chovat jako k běžné letní podestýlce, a tak jsem mohl přestat rýpat do spodní vrstvy. Občas jsem sice musel ještě probrat i přechodovou vrstvu, ale neustávající problémy s rozmáčením spodní vrstvy rázem ustaly. Jedinou vadou tohoto systému je spotřeba slámy, jež je sice nižší než u klasické letní podestýlky, ale vyšší než u podestýlky hluboké.
Nezpochybnitelným rozdílem a benefitem je stav stájového mikroklimatu. Nejmarkantnější je rozdíl v případě celonočního pobytu zvířat ve stáji. Původně produkce moči dokázala, alespoň dočasně, překročit absorpční schopnost slámy. Následně vznikající místa s volnou močí byla zdrojem enormního množství čpavku. U nyní používaného systému tento stav nastává pouze krátkodobě v případě lokálního přesycení svrchní a dělící vrstvy. Hlavně tehdy, když si některý z koní večer "přinese moč domů". Potom je nutné odstranit přemokřenou slámu a zhruba stejné množství dostlat. Přebytek moči, který prosákl do spodní vrstvy, je i v případě jejího změknutí (rozbahnění) rozveden a zadržen. Rozměknutí obvykle samo vymizí a není nutné rašelinu vyvážet. Moč je z části rozvedena a z části se "vrací" do nově navezené slámy. V příštích dnech je třeba takto postiženému místu věnovat zvýšenou pozornost, odklízet mokrou a nastýlat suchou slámu až do odstranění problému (rozměknutí rašeliny). Otestujte si sami, kde je hranice pro znovuvysušení vrstvy. Zatím jsem ji nenašel.
Jsem se sebou hrubě nespokojen, že jsem konkrétně toto zpětné vysoušení podestýlky nepostřehl dříve. Mohl jsem ušetřit hezkých pár koleček rašeliny a nemusel se trápit neexistující systémovou vadou na kráse.
A.
Zdroj:
1) Průměrná délka bezesrážkového období byla necelé tři dny; v tabulce jsou uvedeny měsíční úhrny za období únor až říjen; dle vlastního sledování

2) Mládek. J., Pavlů V., Hejcman M. a Gaisler J. (eds.), 2006: Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VÚRV Praha, 104 pp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Richard | E-mail | 7. prosince 2011 v 23:37 | Reagovat

Letošní rok byl divný - v červenci jsme začali s obilím - a sklízeli jedno pole cca 1/5 ha - neboli na Hané "měřice" kombajnem i na 3x. Podobné to bylo s brambory - báli jsme se aby v zemi nehnili a netušili jsme, že přestane pršet na tři měsíce. Pak jsme je po oschnutí všechny ručně čistili. Následné sucho způsobilo takové vyschnutí půdy, že po orbě nešli zaset ozimy. (ZD problém nemělo, jejich silné stroje si s tím poradily). Soused zasel jen díky tomu, že má kamaráda v klubu vojenské historie a ten mu pole pojezdil obrněným transportérem - v rámci tréninku. Já jsem něco zasel, ale jinak budu sít na jaře - mám Českou přesívku - tam je to jedno. Ale na druhou stranu - tak dobrou hruškovici a slivovici už jsme dlouho neměli. :-D

2 AgriCE | 8. prosince 2011 v 1:15 | Reagovat

[1]: Můžu jen souhlasit. Obávám se, že změny obvyklých vzorců ve vývoji počasí je to, nač si budeme muset zvyknout.
A říkáte hruškovice dobrá? ;-)

3 Richard | E-mail | 8. prosince 2011 v 23:48 | Reagovat

Vynikající - členové rodiny pocházející z Valašska uznale pokyvovali hlavou, že já Hanák jsem něco takového dokázal. Oni sami jsou na své výrobky velmi citliví. -:D

4 AgriCE | 9. prosince 2011 v 13:01 | Reagovat

[3]: Tož dobro chuť. :-D
To si musím u známých zamluvit

5 nakala153 | Web | 18. října 2012 v 12:58 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama